HUDBA - METAL
MANOWAR
(sepsal: MORN)
Předem upozorňuji, že to nebude žádná historie skupiny, kterou si ostatně můžete mnohem lépe prohlédnout na originální Manowar site (kompletní historie od jejich vzniku v r.1980 a spousta dalšího). Je to daleko víc můj příběh a část mého života (a ne nepodstatná). Jen ještě maličkost k názvu kapely. Výkladů je několik: Man’o’war (Man of war) jako válečník, nebo také to může znamenat název středověké lodi či její typ (škuner). A teď jak to všechno pro mne začalo…
Přiznám bez mučení, že mou pozornost upoutal vůbec poprvé obal-namakaný borec z alba Louder than Hell. No a pak už jen stačilo přát si něco k narozkám. To mi bylo 16 a do té doby jsem měl pro metal a jakékoli jeho další odnože jen slova pohrdání. Pak jsem vybalil kazetu, kopnul jí do přehrávače a bylo to tady.
Zvuk, který dokáže drtit zdi a dostane tě do kolen anebo tě jednoduše zabije (v Německu měli na koncertě 129,5 dB a v USA asi 158 dB; jsou v Guinessově knize jako nejhlasitější kapela všech dob). Cítíš to bušení a zabijácký rytmus a nedokážeš se bránit, tahle věc to je, jako bys našel svůj tep. Žádné skojíkání a slovům je nádherně rozumět. A jakým slovům. Z každé písničky přímo čiší ocel, čest, nezlomnost a síla. Ale najdou se samozřejmě i klidné, dalo by se říci baladické pasáže s tematikou snů a volnosti. Těžištěm je ale pravověrný Heavy metal a to je zatraceně dobře.
Když jsem zjistil, že se mi ten „ošklivý“ metal vážně líbí a začíná zadírat pod kůži, byl jsem jen překvapený a naštvaný, že jsem je neobjevil už dřív. Pak už se to jen nabalovalo.
Naštěstí u mého prvního alba byla i slova a tak nebyl problém začít s překladem a obohatit svůj slovníček o ohromnou spoustu výrazů, které v běžné mluvě nepoužijete (nejrůznější středověké zbraně, mystika a slova jež se vyskytují v každé správné fantasy bitvě). Rád jsem tím uváděl do rozpaků svou tehdejší učitelku na angličtinu, když jsem se s nevinným výrazem ptal, co to jsou mace, sacrifice, oath, vow, thou thy, thine a tak dál.
Velká část tvorby Manowar je věnována Vikingům, pohanům a válečníkům a proto mě to nasměrovalo tam, kde jsem dnes. Dá se říci, že to byl i jeden z impulsů, proč začít posilovat a trénovat tělo obecně-bojovník (jakým jsem se chtěl stát) není žádná měchuřina a povadlá hrouda masa (což jsem tak okolo 16 byl). Výsledky se rychle dostavily jak na mě samotném, tak na sbírce Manowar.
Až do dneška bylo nahráno 9 alb a dva „živáky“ (Hell on stage a Hell on wheels) plus několik dalších remasterů a výběrů (Hell of steel, Manowar anthology; další byly vydány jen omezeně a v určitých zemích, je v tom trochu zmatek). Některé písničky Manowar nazpívali i německy, francouzky a jednu doknce asi i rusky (bez záruky). Dále 3 videa Hell on stage I-III z koncertů (z celého světa a my tam jsme taky!) a jeden kompletní záznam Fire and blood mamutího koncertu v Brazílii. To vše na DVD i VHS. Když už jsem zmínil mamutí koncert, nesmí se zapomenout na Zlín, kde vydrželi hrát bez mála 4 hodiny. Většinou hrají sami, protože jen málokdo si troufne dělat jim předkapelu (jen Motorhead to dokázal, ostatní buď vzdali, nebo byli absolutně ignorováni publikem-viz ubožáci na koncertě Jihlavě).
Momentální sestava Manowar je Eric Adams-zpěv (a jaký, ten hlas to je kladivo; dřív dělal bourače masa), Joey DeMaio-basa, někdy piano a další kytary (poloviční indián, píše většinu textů), Scott Columbus-bubny (má speciální, nerezová ocel, všechno ostatní je jinak schopný rozmlátit; dřív prý byl klempíř a tomu bych věřil-říkají o něm „This is Scott Columbus and he pounds his drums like the hammer of war“ ) a Karl Logan-kytara (svoji práci umí).
Kromě aureoly fantasy a pohanství jsou Manowar oddáni chopperům (Harley Davidson). Je to jedna z mála možností, jak se stát do určité míry nezávislý a svobodný i v americe (jejich vztah k těmto strojům vystihuje text z písně Brothers of metal No.2 – 8 album: „I’ve got my wheels I ‘ve got my friends and all the road again we’re all crazy gonna ride until we die“ a další věc, kterou si nedokáží odpustit: „one more beer and heavy metal and I’m just fine“ )
Dále jen pár vět ke každému z 9 CD:
Battle hymns-na obalu je motiv z hrobu apačského válečníka Geronima, Manowar se ještě hledají, je to jejich první CD. Doporučuji song Dark avenger (skvělá pasáž namluvená Orsonem Wellesem-to je ten člověk, co vyprávěl ve 20.letech 20.stol rozhlasovou hru Válka světů [napsal E.G. Wells] a lidé uvěřili v napadení marťany a tak utíkali z měst anebo se ze strachu zabíjeli) a Battle hymns (vskutku válečná hymna, která se sama dere skrze sevřené rty a také to byla cesta, kterou se dali v následující tvorbě).
Into glory ride-nejvíc říznutá fantasy žánrem (obal s celou skupinou navlečenou do fantasy kostýmů). Výborná Gates of Valhalla (název mluví za vše) a March for revenge (jeden chlapík si tuhle vybral, aby mu jí zahráli na pohřbu, věřte tomu, že když se tam zpívá „death is life“ začnete ho chápat ).
Hail to England-tohle je brutální, nekompromisní smršť, co vám dá poznat, kdo to je Manowar, na obalu zaujímá čestné místo kreslený válečník. Doporučuji celé a zvláště Bridge of death (to co dokáže Eric s hlasem tady, nemá obdoby, žádné zvracení a skřeky, prostě ten téměř neuvěřitelný rozsah a nezměrná síla...).
Sign of the hammer-pohani pozor, je to tu. Jestli měl někdo pochybnosti, tady je důkaz Thor (The powerhead) a Sign of the hammer (pocta vikingům a příznivcům Thora, ale to asi nemusím zdůrazňovat).
Fighting the world-píseň Defender (pomalá věc, odkaz mrtvého otce synovi a úkol, který je třeba uskutečnit), Black wind fire and steel (zběsile rychlá věc, osamělý mstitel na cestě bez návratu).
Kings of metal-asi nejznámější album, dá se také říci, že prostě sedne všem, první obal kreslený od Kena Kellyho-od té doby je výsadním autorem jejich dalších alb. Heart of steel (tahle balada o věrnosti, sebedůvěře a o zvolení si vlastního osudu a cesty je to, co činí tohle dílko skvostem i mezi mnohem agresivnějšími věcmi, zkuste ji), Hail and kill (téměř hymna Manowar, chceme ji slyšet znovu a znovu, čistá a nezkalená síla pomsty a nenávisti k nepříteli; tohle pustit lidem a vyhnat je do ulic, tak je tu zaděláno na velkej průser, vím co říkám), The warrior’s prayer (žádná hudba, jen vyprávění a zvuky, starý děd povídá vnukovi o bitvě, již jako malý viděl; to zfilmovat, pán prstenů se může jít bodnout ).
The triumph of steel-obal je rozkládací a dá se pověsit na zeď coby plakát (válečník v pokleku s mečem a kladivem za doprovodu blesků). Náročné na poslech, už první song Achilles, agony and ecstasy in eight parts vás překvapí (trvá skoro 30min), ale potom je tu Spirit horse of Cherokee (dupačka, že se vám ani nesnilo, tohle s vámi pohne stejne snadno jako zemětřesení a vy začnete přát všem američanům, co přišli a vybili indiány hodně pomalou smrt, pokud možno vaší vlastní rukou-jestli jim to nepřejete už teď) a nakonec The power of thy sword (těžko popsat, to se musí slyšet, pomalu říkaná slova podivuhodně kontrastují s rychlými rify kytar).
Louder than hell-celé album je neseno v podobném duchu (což znamená-pokud se, byť jen jednou, svezete na stejné vlně, jste ztraceni navždy)-dost tu vyčnívá instrumentální Today is a good day to die (slova vyřčená indiánskými zvědy generála Custera poté, co jim generál řekl, že jim nevěří ohledně pasti na Little Big Hornu, zvědové se tedy namalovali a přichystali na poslední boj) a The power (dát to doma, to je jako když tam rovnou odpálíte raketoplán-stojí to za to).
Warriors of the world-zatím poslední a nejvíce žánrově rozhozené album. Na obalu jsou vlajky všech navštívených zemí (my samozřejmě nechybíme a to se počítá-johóó; někomu může vadit USA vlajka jako první, ale je to přeci jejich rodná zem a oni jsou schopní vidět i země jiné). Pro nás, co vyznáváme vikingskou cestu je píseň Swords in the wind to, co pro jiného vzduch (prostě bez toho to nejde). Eric se tu překonal a nazpíval skutečnou operu-navíc italsky- Nessun dorma (tohle nikdo jiný nikdy v metalové historii neudělal a je to píseň natolik dobrá, že sem sedne; věnoval ji své zemřelé matce). A nesmím zapomenout na Warriors of the world united (začíná nádherně pomalu a jakoby sbírá síly, místo aby zrychlovala, stává se rytmus stále hutnější a syrovější, přímo cítíte tu ohromnou masu kovu, jak se dává do pohybu a jdete s ní).
Manowar jsou pro mě závazek na celý život, ale to málokdo je schopen akceptovat. Abych je jen nekriticky nechválil-jejich tvorba v podstatě postrádá jakýkoli náznak třeba pochyb nebo lítosti (myšlenky typu-bylo to nutné? Proč to nešlo jinak? Udělal jsem chybu-to tu jednoduše nenaleznete). Nejsou tu pasáže romantických balad o lásce a ženy jsou (pokud se o nich vůbec zmiňují) často jen na straně nepřítele a hodné maximálně zabití. Vyskytují-li se na straně hrdiny, tak jako oběti nepřátelského nájezdu. Možná tedy není popisována realita, ale tím víc je hudba schopná pomoci a dodat sílu nebo pošramocenou sebedůvěru v podobě světa, kde je vše jasné a hranice přesně definované. Není pochyb, kdo může za zlo, co ho čeká a že je to tak správné.
Manowar, to je prostě jiná záležitost, než cokoli co jsem kdy znal. Manowar mají ve srovnání dejme tomu s Iron Maiden relativně málo fanoušků, ale zato věrných kapele až za hrob. Ačkoli jsou americkou skupinou, své věrné mají převážně na našem starém kontinentě, možná proto, že američanům čest a věrnost už nic neříkají. Jedna perlička-když podepisovali smlouvu s vydavatelem, otevřeli si žíly a podepsali to vlastní krví, tohle není jen tak nějaká parta s kytarou a v černé kůži-oni tomu věří a jednají podle toho, to je to, co oceňuji a to je to, čeho si vážím. Jestli můžete, zajděte někdy na jeden koncert, až ohlásí turné. Přeci jen už nejsou nejmladší a kdoví, jak bude. Já nesýčkuju, to je prostě život a ten není vždycky fér.
DRAKKAR
(sepsal: MC )
K této u nás ne moc známé kapele jsem se dostal úplnou náhodou. Jednou nebylo co poslouchat, tak jsem skočil do CD–půjčovny. Protože poslouchám metálek a zajímám se o vikingy, ihned mě zaujal název jedné kapely jménem DRAKKAR. Nebylo co řešit a už jsem nesl domů jejich CD s názvem „ Quest for glory “. Tohle album mě fakt dostalo. V intru k albu je napsáno: Vítejte na palubě Drakkaru a plavte se s námi, uslyšíte příběhy z mnoha světů, osvoboďte svou mysl a nechte svou duši volně plout, hrdinové čekají až se k nim připojíte… “. Téměř celé album je vikingsky zaměřené, kromě hned té první skladby. Ta je o Kristovi, ale i tak se dá se přežít - když ne kvůli textu, tak díky vychytané speedové melodii, která se rychle vryje pod kůži. Ještě asi 2 skladby jsou inspirovány bájemi jako např. Dragonheart. Celé album je sympaticky hudebně zvládnuté, se skvělými texty. Přesně, když se cítíte hudebně zmožení ze speedové smrště, se objeví pohodová balada jako je Wings Of Fire. Ale abyste nezapomněli co to znamená METAL, připomene Vám to na konci alba pořádně našláplá drakkarská metalová hymna Raising The Banners.
A teď něco o kapele… Tahle partička čítající pět týpků pochází z Itálie. Čtyři z nich jsou studenti – filozofie. Kapelu založily v roce 1995. Jejich cílem je jak sami říkají, stát se velkou power – epic metalovou kapelou. Texty písní jsou inspirovány různými historickými obdobími, hlavně vikingským obdobím a pak také fantasy světy či různými bájemi. Jak už to tak bývá u spousty začínajících kapel, s každým albem se lehce promění obsazení. Ani tahle skupina není výjimkou. Současné složení kapely ( alespoň podle ne moc aktuálních internetových stránek ) je:
zleva: Dario Beretta – kytara & zpěv, Davide Dell’Orto - zpěv , Daniele Persoglio - baskytara & zpěv,
Christian Fiorani - bicí , Corrado Solarino - klávesy.
Jejich živý projev na koncertu jsem ještě neměl možnost posoudit, protože jejich turné zatím probíhají pouze v rámci Itálie. Myslím, že je to škoda. Koncerty by určitě rozšířili počty svých fanoušků…
Diskografie:
SAILING ALIVE ( 1996 ) – demáč
WE SAIL AT DAWN ( 1997 ) – demáč
QUEST FOR GLORY ( 1998 ) – Podle mě zatím nejkvalitnější album, co do propracovanosti. Skvělé speedové věci střídají pomalé balady. Celé album je velmi ucelené a vyvážené. Jen se občas při zpěvu lehce perou s angličtinou, ve které všechny songy zpívají, ale to zase tolik neubírá na celkovém dobrém dojmu z alba. Rozhodně ho doporučuji všem metalově založeným lidem a nejen jim. Je zde i několik spíše rockových balad, takže tohle album může zaujmou i ne přímo metalově založené posluchače.
GEMINI ( 2000 ) – Skvěle navázali na předchozí album ( hlavně tématicky ). To ale neznamená že by ho kopírovali. Jen pokračovali v dobře započaté práci a trochu přitvrdili, což nikdy není na škodu.
RAZORBLADE GOD ( 2002 ) – Přechod k jinému vydavatelství i trochu jinému stylu. Vypadá to, že se snaží být ještě rychlejší a hlavně tvrdší. Naštěstí to co skupinu Drakkar dělá tím čím jsou v jejich písních zůstalo. Album je také více inspirováno fantasy světy a různými sci-fi povídkami, o které se všichni členové kapely zajímají. Nezapomínají však ani na historii např. vikingskou, kde vzdávají hold vikingskému námořnímu umění. Je také zajímavé si k písním na tomto albu přečíst na internetových stránkách příběhy, kterými byly inspirovány - The Fellowship of the Ring,The Matrix… Jako bonus je na tomto CD multimediální videoklip - To The Future. Alba RAZORBLADE GOD si také všiml jeden český rockový časopis, kde bylo tohle album hodnoceno jako výborné!
Když byste se chtěli dovědět o skupině DRAKKAR víc tak navštivte:
http://www.drakkar.it/
B E L T A I N E
(sepsal: MEJRA)
BELTAINE – jedná se o keltský svátek ohně, slaví se rok co rok již od dávných dob, kdy nebesům nevládl jen jeden bůh ale bylo jich hned několik,
čas jejich návratu se opět blíží :-).
Tato zkrácená definice je správná. Existuje však ještě jedna:
BELTAINE je plzeňská pagan-doomová kapela neskrývaně se hlásící k odkazu pohanského kultu (zejména keltské kultury).
O čemž svědčí nejenom význam anglických textů, styl muziky, ale rovněž i úvodní slogan na vstupní stránce jejich
internetové prezentace „An GHRIAN BEAG“ - keltské označení části chladné roku (od Samaina po Beltaine).
Veškeré informace se můžete dočíst na jejich oficiálních stránkách:
www.beltaine.net
Možná jen okrajově bych se zmínil o základních údajích. Skupina byla založena na počátku roku 1996. Sestavu tvoří sympatická pětka: Vašek Kudlič (vokály), Pepan Kašpar (kytara), Jaromír Vlach (basová kytara), Ondra Franěk (kytara) a Pavel Cirnfus (bubny).
A vzhledem k tomu, že Beltaini se stávají důležitou složkou naší metalové scény, jistě naleznete na webu celou řadu dalších stránek týkajících se této pětky
Rád bych se s Vámi podělil o mé první seznámení s tímto uskupení.
Psal se rok 2000 a já, tehdy neznalý ani slova doom-metal nebo pagan-doom, jsem si surfoval po netu, stahoval MP3 jak divej a zároveň si k tomu do pohody poslouchal U2, RedHoty, Enyu a podobný věci. Vzhledem k malé kapacitě mého hardisku, jsem byl nucen čas od času smazat některé skladby, abych je vzápětí mohl nahradit jinými.
To trvalo až do doby, kdy jsem se čistou náhodou ocitnul na dřívějších stránkách kapely, o které je tu nyní řeč. Netušíce, co to bude mít později za následek, jsem si stáhnul pár skladeb, posadil se do křesla a pustil si ze zvědavosti skladbu ECLIPSE (česky zatmění a upozorňuji, že je to dle mého názoru hit numero uno).
Během prvního poslechu jsem nevěříce kroutil hlavou a kladl jsem si otázku: „Co je to zač?! Chlape, co se to s tebou děje, vždyť jsi vždy od metalu a podobných stylů zbrkle utíkal a zacpával si uši a teď …. teď se ti to líbí?“. Stalo se to, že jsem si Beltainy hned napoprvé zamiloval, aniž bych věděl odkud a kdo jsou, jediný co jsem tak tušil, že to má co do činění s pohanským kultem – keltská inspirace.
Napodruhé už jela skladba ECILPSE na plný kule a sousedka málem volala policii v domnění, že se u nás vraždí.
Další mazec nenechal na sebe dlouho čekat, především zatraceně skvělá skladba s výstižným názvem SAMAIN, v němž mě zaujala pasáž s dujícím severním větrem symbolizující nástup zimy, rázem mě po celém těle přejel mráz, až jsem z toho dostal husí kůži. Dodneška jsem se ještě jejich muzikou nepřejedl …. naopak mám stále větší hlad po dalších albech.
Tehdy se ještě jednalo o demo verzi, dnes si můžete ve virtuálním obchodě na adrese: www.beltaine.net zakoupit album BOHEMIAN WINTER.
Na čas se z Beltainů stal mrtvej brouk, už-už to vypadalo, že se tato tehdy velice nadějná kapela rozešla, teď jsou zpět a jak oni sami tvrdí JSOU SILNĚJŠÍ VÍC NEŽ KDYKOLI PŘEDTÍM!
A já jim dávám jen za pravdu a vzhledem k jejich neskrývanému nadšení a elánu, si myslím, že jsou teprve na začátku hvězdné pouti.
Abyste měli lepší představu o čem zde píši, přeložte si následující text (album BOHEMIAN WINTER).
SAMAIN
See the dying sun in me
And winter closes the door
Silent voice will curse the day
when I was born...
Now comes the time to pay
Last day in Cantlos
Black wind blows from the north
Night throws the day into the darkness
Last day in Cantlos
We will die with sundown
Samain
See the clouds in the dark grey sky
and the nature calls
Silent earth will curse the day
when we were born...
Now comes the time to pay
I hope in new dawn
which was divined in runes
Time will revive
the circle of life and death
I hope in new dawn
which will come tomorrow... to me
Samain
... An Ghrian Beag ... An Ghrian Beag ...
Samain
Ztraťte pár minutek poslechem jejich kousků, věřím, že nebudete litovat a příště třeba zavítáte na jejich koncert.
více zboží
