|
moudra:
Raduj se, dokud žiješ, mrtev budeš po dlouhou dibu (skotské)
|
||
 |
Svědkové času - pohanské modly v moderní doběUchovávat a neustále si připomínat historii a duchovní svět našich předků lze nejen tím, že o tom napíšete odbornou knihu, ale třeba tak že postavíte sochu či modlu, která se na mnoho let stane připomínkou dávných časů. Takovýto výtvor pak inspiruje i další generace, prohlubuje v lidech zájem o minulost, a to dokonce i u těch, kteří se o historii zajímají jen povrchně. Představte si, že na kopci za Vaší vískou či v parku nedaleko Vašeho bytu v panelovém sídlišti vyroste něco, co nedokážete zařadit do tohoto světa …. avšak pro naše předky to byla realita každého dne. Z čisté zvědavosti si začnete shánět víc informací a je dost možné, že existence byť i nenápadného dřevěného idolu ve Vás probudí hlubší zájem o historii. A to je mimo jiné jeden z účelů, proč se i dnes lidé věnují podobným stavbám. Stavění soch Bohům, hrdinům či mytologickým postavám se ale v novověku lidé věnují možná mnohem více, než si dovedete představit. Byli jimi fascinováni panovníci i obyčejný lid a našli byste je i v zemích, které jsou dnes spíše známé vysokým počtem věřcích křesťanů. Pojďme se nyní podívat po Evropě i za oceán, kde všude věří, že historie není mrtvá. V polském Hlohově(Głogów) v Dolnoslezském vojvodství na jihozápadě Polska stojí mezi obytnými domy socha slovanského Svantovíta.
Jednou z nejznámějších slovanských soch Boha Svantovíta je ta, která sojí na Arkoně na ostrově Rujana v sev. Německu. Arkona byla posvátná svatyně slovanského kmene Ránů z přelomu 8. a 9. století, jejíž význam dalece přesahoval hranice ostrova. Původní socha byla vyvrácena roku 1168 dánským králem Valdemarem I. Nyní zde opět stojí :)
Kdo by neznal sochu Radegasta na beskydských pustevnách. Víte ale něco o autorovi tohoto díla? Býl jím Albín Polášek (1879-1965), rodák ze Frenštátu pod Radhoštěm, který po studiích ve Vídni a Římě ve svých 22 letech odcestoval do USA, kde se stal profesorem na prestižní Akademii umění v Chicagu. Nikdy nezapomněl na svou domovinu, která jej tolik inspirovala, až v roce 1930, stále ještě za oceánem vytvořil sochu Radegasta, která posléze putovala pod beskydské vrchy.
Socha měří 320 cm a váží 1.4 tuny, byla zhotovena z umělého kamene. Radegastovo tělo je mužské, lví tvář, přilbice s býčími rohy, v pravé ruce svírá roh hojnosti a v levé sekeru. Druhý olditek je instalován v pražské ZOO. Socha těžko snášela drsnější klimatické podmínky Pusteven, a tak byla v roce 1998 nahrazena kopií z žuly, která váží 16.5 tuny. Původní socha byla převezena do frenštátské radnice.
Kromě dalších jiných počinů, vytvořil Albín Polášek v roce 1933 i bronzovou sochu jezdeckou Svantovíta, která se do Evropy nepodívala a můžeme ji považovat za zámořský příklad pohanské tvorby se slovanskou tématikou.
Svědkové času mohou býti i smrtelníci, kteři se jakožto hrdinové své doby stali nesmrtelnými. Takovým je král galů – Vercingetorix. Jeho jméno je odvozeno ze tří slov (ver – převyšující, cingeto - válečník, - rix – král), v překladu tedy znamené „Velký král - válečník“ nebo „Král velkých válečníků“. Narodil se někdy kolem roku 82 př.n.l. a stal se náčelníkem keltského kmene Arvernů. Postavil se římské rozpínavosti a sjednotil velkou část keltských kmenů v Galii. Svedl nejednu bitvu proti Římu, tu u Gergovie v r. 52 př.n.l. se svými třicetitisíci muži vyhrál. Galské povstání bylo ukončeno obležením u Alesie, kde se Vercingetorix v zájmu svého lidu vzdal Caesarovi. Uvádí se, že zemřely statisície lidí, a sám Vercingetorix byl v Římě popraven zardoušením. Avšak dnes se v zemi galského kohouta nestaví sochy Ceasarovi, nýbrž Králi všech Galů.
Napoleon III., první francouzský prezident, syn Ludvíka Bonaparta, vztyčil v roce 1865 sedmimetrovou sochu na místě, které je považováno za Alesii nedaleko obce Alise-Sainte-Reine. Monument vytvořil sochař Aimé Millet na základě architektonického návrhu, jehož autorem byl známý Eugene Viollet-le-Duc. Na podstavci je zachycen tento nápis. La Gaule unie Jednotní Galové, Další, pro změnu jezdecká socha Vercingetorixe, stojí ve francouzském městě Clermont-Ferrand. Vytvořil ji Frédéric Bartholdi, který je mimochodem autorem Sochy Svobody, která sama o sobě je nejnavštěvovanější pohanskou sochou, ač si to málo kdo uvědomuje.
Bohyni Libertas byl kolem roku 238 př.n.l. postaven chrám, který se nacházel na jednom ze sedmi římských pahorků – Aventinu.
V Norsku na okraji Stavangeru byl v poměrně nedávné době (1983) odhalen norským králem Olafem V. památník Sverd i fjell – Meče ve skále. Jsou připomínkou bitvy u Hafrsfjordu (rok 872) zvítězil Harald I. Krásnovlasý, sjednotitel norského území pod jednotnou vládu. Největší z mečů (10 m) patří Haraldovi, menší jeho protivníkům. Autorem je Fritz Roed (1928-2002).
|
 OBRÁZEK DNE
ONLINE OBCHOD
Daoine Ceilte
Gromovoj
věnováno Cernunnovi, Vám i Jim |
 |
 |
|
více zboží
