OPPIDA
Oppida jsou keltská opevněná sídla, soustředil se nich obchod, správa kmenového území či představitelé duchovní sféry (viz. akropole na Závisti). V případě ohrožení kmene sloužily i jako refugium pro uprchlíky. Přehled nejznámějších oppid na Moravě a v Čechách je uveden níže.
OPPIDUM ZÁVIST
1: AKROPOLE - 2: ŠANCE - 3: LESNÍ ZOO (info) 4: ALTÁN - 5:
GEOLOGICKÝ PROFIL (info)
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )
Hradiště Závist je největší keltské oppidum v Čechách a podrobný arecheologický výzkum podal mnoho informací z 6. - 5.
století př.n.l.. V letech 1963 - 1990 zde probíhaly rozsáhlé archeologické výzkumy. Celý areál byl prohlášen za Národní kulturní památku.
Histrorie výzkumu:
Výzkumné práce probíhaly v několika etapách. První v letech 1963 - 1973, byla vedena L. Jansovou na dvou hlavních plochách.
A to jednak na Akropoli a poté i v prostoru hlavního vstupu (brána D). Vůdčí osobou druhé etapy (1973 - 1990) byla Karla Motyková. Tato dáma se opět zaměřila na Akropoli. Celkem tedy probíhal výzkum 27 let a během této doby se podařilo objasnit mnoho otázek a učinit některé zajímavé archeologické objevy.
Fyzickogeografický popis lokality a starší osídlení:
Oppidum Závist se nalézá na stolovité hoře Hradiště vyčnívající zhruma 200 m (391 m.n.m.) nad soutokem dvou řek: Vltavy a Berounky.
A z širokého okolí je značně patrnou dominantu. V době Keltů zdejší krajinu pokrývaly tehdy teplomilné dubohabrové
a bukové lesy, časté byly rovněž lísky a rozsáhlé louky. V údolní nivě na byly hojné vrby a topoly.
Již v době bronzové zde poprvé vyrostlo na ploše 60 ha velké hradiště (kultura knovízská a štítarská).
Ve střední době bronzové (mohylové období) byla pod jižním okrajem akropole zkoumána palisáda. Část štítarské hradby byla prozkoumána v souvislosti s rozsáhlým odkryvem západního křídla brány D, měla několik ochranných prvků. Jedním z nich byly tzv. vlčí jámy, což vlastně byly jámy vytesané do skály, na povrchu lehce zakryté a na dně byly položeny ostré předměty.
Zhruba 10 m od jam byl do skalního masívu vylámán příkop (3 m široký, 1 m hluboký), za ním existovala berma a také palisáda, která byla ověřena v prostoru Adámkova mýta.
Úderem této doby začal člověk systematičtěji měnit původní krajinu až do současného stavu (a bude to ještě horší, protože se nedaleko staví silníční obchvat Prahy).
První Kelti na Závisti:
V první polovině 6. století př.n.l. se ve střední části vrchu usídlili první Keltové.
Šlo o nepříliš velkou osadu a byla
chabě opevněna. Zdejší podmínky byly pro výběr opevněného sídla optimální: stolová hora (391 m.n.m.) a velkým rozhledem na okolní krajinu,
soutok 2 řek (důležitá tehdejší dopravní a obchodní tepna), úrodná půda a surovinová základna: zlato.
Reálná je představa, že temeno hory mohlo být skryto v řídkém háji se vzrostlými stromy (převážně duby) do stáří nanejvýše 250 let.
První fortifikace:
První opevnění obklopovalo především temeno návrší a mělo rozlohu zhruba 27 ha. Na okraji
jižního podhradí vyrostla během let i další linie opevnění, nejmohutnější valy však byly vybudovány
na jihovýchodním svahu. Hradby byly vystavěny ze dřeva, kamene a zeminy. Dřevo bylo zejména dubové a kamenitotozemitá matrix zpevňovala hustá konstrukce z dřevěných roštů.
Průchod zabezpečovala v této době klešťovitá brána D, položená 12,5 m vysoko nad dnem obrovského příkopu vylámaného do skály.
Závist překypovala životem v době 6. až do počátku 4. století př. n. l., jedná se o zhruba 170 let.
Pak však přišel úpadek a hradiště se stalo na čas opuštěno.
Po 200 letech přichází na ono místo další skupina keltských osadníků.
Budují silnou dubovou palisádu, která měla zamezit ohrožení z jihovýchodní šíje (ta je nejzranitelnější).
V období kolem poloviny 2. století př. n. l. byla Závist podruhé od základu vybudována a obyvatelé postupně zdokonalují
a rozšiřují oppidum.
Velký požár vypukl někdy v letech 90 až 85 př. n. l. a zničil třetí stavbu hlavní brány.
rekonstrukce brány keltského oppida
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998)
Pátá a poslední výstavba opevnění dokonale přebudovala dosavadní hradby a navíc sjednotila i protější kopec Šanci po jeden
ochranný štít. Oppidum dosáhlo své maximální rozlohy: 118 ha. Nové refugium bylo schopno pojmout až 40 000 případných uprchlíků.
Po všeobecně známé události zvané jako tzv. bójská poušť bylo galské obyvatelstvo v Čechách velice prořídlé, počet obyvatel
zřejmě nestačil k ubránění keltských držav.
Četné hroty šípů a vrhacích zbraní zabořené do povrchu země naznačují společně k kostrami padlých bojovníků, že došlo k dramatickým událostem,
za kterých přestala keltská Závist existovat. Dokonce i hlavní bránu D a zároveň malou boční bránu A sežehly ohně.
Obhájci hlavní brány dokonce ani nestačili ze svého stanoviště vystřílet prakové oblázky.
Smutný to byl konec tohoto významného sídla. Nyní byla Závist v germánských rukách, nikdy však už nedosáhla původní významnosti.
Bohuslav Balbín se domnívá, že by zde kdysi mohlo stávat dosud neznámé sídlo sjednocujícího markomanského vojevůdce Marobuda (vůbec
1. historicky doložená osoba na území ČR). Toto město se jmenovalo Marobudum, nikdo však s přesnou určitostí nemůže tvrdit
kde leželo.
obrázek: HRADBY NA ZÁVISTI: 1 - první linie zdvojené šíjové fortifikace, kolem 150 př.n.l; 2 - první výstavba hlavní brány okolo 175 př.n.l.; 3 - druhá linie zdvojené šíjové fortifikace, kolem 150 př.n.l; 4 - brána N centrálního opevnění, kolem 175 př.n.l; 5 - třetí výstavba hlavní brány, kolem 120 př.n.l
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )
AKROPOLE:
Bezesporu nejdůležitější a nejmystičtější místo célého hradištního komplexu je tzv. akropole na vrchu Hradiště, přímo
na jeho temeni.
Již od nejstarších dob se na tomto nevelkém úseku odehrávaly ty nejdůležitější události, které měly podstatný vliv
na tehdejší keltskou společnost: byla zde druidská svatyně, jedná se o kultovní okrsek nepochybné význačnosti.
V pozdní době bronzové měl vrchol kopce podobu protáhlého oblého hřbetu, směřujícího od jihozápadu k severovýchodu,
mezi Károvským a Břežanským údolím. Boky návrší se svažovaly poněkud strměji, ale bez ostřejších terénních hran.
V časně laténském období došlo k mnoha terénním úpravám, které zapříčinily odlišení lokality od okolní krajiny.
Nově vzniklá část hřbetu získala vylámáním obranných příkopů obdélníkový tvar.
Za vnitřní stranou příkopů byla navršena velice mocná vrstva odlámaného břidličného materiálu a posloužila jako
násep hradby.
Tím započalo opevnění samotné akropole. Její ohraničení tvořil příkop, jehož původní šířka mezi vnitřní a vnější hranou
činila kolem 10 m a hloubka příkopu byla až 4 m.
Na jihozápadní části příkopu došlo ke zhroucení hradby, svědčí o tom velké balvany, které se zřítily do příkopu jako první.
Odlámané kamenivo posloužilo jako stavební materiál.
Během výzkumu na jihozápadním rameni hradby byby učiněny nálezy dřevěné palisády.
Červeně vypálená hlína (těsnící materiál sloužící k utěsnění kůlů) je dokladem toho, že byla i akropole zastižena požárem.
Areál obehnaný hradbami mohl mít cirka 70 m délku a 50 až 55 m šířku.
1 až 6: Kamenné stavby na hradišti Závist, 2. pol. 5. století př. n. l.
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )
Nejzajímavější odkrytá stavba má tvar protáhlého obdélníka s delší
stranou 27 m a kratší stranou 11 m.
Stavba má v dnešní době tvar obrovského plného podstavce, vznikl složením celkem 7 podélně vystavěných pruhů zdiva.
Objekt byl vybudován na svou dobu unikátní technikou, která měla za úkol vyloučit odstředivé tlaky, které by mohly nepříznivě působit
zevnitř na obvodové zdivo.
Dle představ archeologů mohla stavba vyčnívat do výšky 5 m nad okolní povrch.
Inspirační zdroj musíme hledat někde v antické části světa.
Tento okrsek byl patrně využíván zejména při zvláštních rituálních příležitostech.
Pochopitelně se odborníci zabývaly možností, že zde stálo světské velmožské sídlo, tuto doměnku však vyvracuje
nedostatek nálezů, které jsou pro tato místa typická.
Další zajímavou stavbou (svým půdorysem) ve tvaru rovnostranného trojúhelníka o délce stran kolem 10 m je svatyně.
Konstrukčně obtížný a neobvyklý tvar trojúhelníka, který je účelově nepraktický, může snad souviset
s keltskou symbolikou.
Z archeologických nálezů převažují zlomky keramických nádob ze zásypu příkopů, keramika je zde zastoupena prakticky ze všech období, a to dokonce i z eneolitu.
Zajímavým nálezem byl i vytepávaný kruhový terčík z bronzového plechu (jednalo se o šperk zhruba ze 4. století).
Artefakty dokládající zpracování železa jsou tavící kelímky a železná struska.
Stopy výrobních činností se koncentrují spíše při okrajích návrší.
Mezi další zajímavé nálezy z akropole patří ozubené kolečko (amulet) a dva zlomky pravděpodobně importovaných
skleněných nádob. Zajímavý je i fragment dovezeného bronzového cedníčku nebo 2 pláty kroužkového pancíře.
Je moc velká škoda, že archeologové dovolili tuto cennost zpustout, odkryli celou
akropoli a ponechali ji napospas blbečkům, kteří po mnoho let ničili již tak chatrné zdivo základů a z vyjmutých kamenů si
stavěli ohniště či trapné kamenné symboly. Celá věc nakonec byla vyřešena zavezením zeminy, pod kterou se nachází
ještě signalizace z pálených tašek.
SPOJENÍ:
Asi nejjednoduší spojení je autobusem č. 165 z tramvajové zastávky "Modřanské nádraží" (tramvaj č. 3 a 21) do zastávky
"Nádraží Zbraslav",zastávka je na znamení.
Nebo další možnost přijet vlakem na Zbraslav, zastávka se nalézá na samé patě bývalého oppida.
|
|
|
| Jedny z posledních fotek ze Závisti, než došlo k zavezení zeminou (kliknutím na obrázek jej zvětšíš) |
OPPIDUM STRADONICE
LOKALIZACE
Keltské oppidum se nachází na vrcholu zvaném Hradiště (380 m.n.m.), proto se můžeme setkat i s pojmem Hradiště u Stradonic. Jednalo se o poměrně dobře chráněnné sídlo, které se rozprostíralo na svazích obtekaných známou řekou Berounkou (severovýchod) a na severozápadě Habrovým potokem. Vůbec většina známých a významných oppid ležela v blízkosti velkých řek, neboť to byly tehdy přirozené a více či méně frekventované obchodní stezky. Rozloha činila 90 ha.
HISTORIE VÝZKUMU
Den 2. srpna 1877 znamenal mezník v historii obce Stradonice (poblíž Nižboru u Berouna), právě v tento den byl nalezen v koženém vaku poklad obsahující zhruba 200 keltských mincí - zlatých duhovek. Na hradiště okamžitě přijeli dobrodruzi a lidé s nepopsatelným chtíčem po bohatství. Lokalitu prokopali skrz na skrz. Vzniklé situaci přispěli propuštění dělníci z hýskovských hutí, a tak drancování archeologicky cenné lokality pokračovalo. Počet nálezů se z této doby odhaduje na 100 000! Mnoho předmětů skončilo v zahraničních rukou.
První preciznější průzkum terénu byl proveden L. Šnajdrem (1881).
Roku 1886 přichází na scénu Josef Ladislav Píč (klasik české keltologie), za dobu své působnosti nashromáždil řadu artefaktů, které popsal ve svém díle: Starožitnosti země České (1899-1909). I mistr tesař se někdy utne, a tak Píč považoval toto hradiště za germánské a ani neváhal s jeho označením jako Marobudum (sídlo legendárního krále Maroboda) .
obrázek: MAPA HRADIŠTĚ U STRADONIC:
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )
Francouzský archeolog J. Déchelette se stal Píčovým oponentem a považoval hradiště za keltské, tento člověk pracoval na vykopávkách na lokalitě Bibracte. Povšiml si podobnosti nálezů z Bibracte a ze Stradonic.
Naučil se dokonce mluvit i česky a Píčovu knihu přeložil do svého rodného jazyka. Vyšla v roce 1906 (Lipsko) pod názvem: Le Hradischt de Stradonitz en Bohęme.
Dalším archeologem, který se hrabal v zemi ve Stradonicích, byl Albín Stocký (1929). Jednalo se již o moderní výzkum, který nebyl dokončen vzhledem k náhlému úmrtí tohoto vědce. Vykopávky se soustředily na podhradí.
V roce 1981 byl uskutečněn ve východní části hradiště záchranný archeologický výzkum (Rybové a Drdy), neboť se na oppidu projektovalo plynové potrubí pro blízkou sklárnu (výzkum trval jen 10 týdnů).
Průzkum dokázal přítomnost mnoha domů v podhradí, dvorců, stáje a část cesty. Byly zdokumentovány i keramické nálezy, výzkum se dále ubíral na rostliny a palynologii (pyly). Více ve zprávě: Hradiště by Stradonice, Rebirth of a Celtic Oppidum.
obrázek: TECHNOLOGIE STAVBY OBRANNÉHO VALU (na sucho ložené kameny, dřevěné kůly a palisáda)
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )
ZPRACOVÁNÍ SUROVIN
Na stradonickém hradišti se tavilo železo, samotná železná ruda z nedalekých výchozů ordovických Fe-rud se stala zcela nepochybně jedním z hlavních důvodů prosperity tohoto sídla. Struska se dodnes dá nalézt v povodí Habrovského potoka. Z archeologických nálezů se našly různá kladívka či kovadliny. Odlévání bronzů na oppidu rovněž nechybělo, byly objeveny kadluby a kelímky na tavení bronzu. Taranisova kolečka mezi nálezy rovněž nechybějí.
Velmi důmyslně se rozvinulo užití emailu (Keltové jím zdobili kovové výrobky) .
STRAVA
Během vykopávek bylo na oppidu nalezeno velké množství kostí zvířat. Údajně bylo za rok vykopáno 30 vagónů kostí, ze kterých se drtila moučka užívaná jako hnojivo - spodium. Osteologický výzkum prokázal: kosti hovězího dobytka (40%), prasat (38%), ovcí, koz, koní atd.. Z rostlinné stravy převládala pšenice (Triticum dicoccum), ječměn a oves. Jídelníček se shodoval s nálezy i z nedaleké Závisti.
OBCHOD
Stradonice byly i centrem obchodu, což potvrzují nálezy keltských i antických mincí, našly se i psací potřeby (kostěná tabulka, která se zalila voskem a dalo se do ní vyrývat obchodní záznamy). Průzkumem se odkryly i římské bronzové nádoby, gemy, spony, prsteny či vinné amfory.
DALŠÍ NÁLEZY
Na stradonickém hradišti sídlili zcela jistě i výjimečně vzdělaní lidé, tuto tezi podporují specializované lékařské nástroje: ušní lžičky, spony či pinzety. I na kosterních pozůstatcích můžeme vysledovat činnost keltského lékaře (tzv. terpenace lebek). Nálezy ze Stradonic jsou dosti podobné nálezům z oppida ve Starém Hradisku, které jistě se Stradonicemi bylo v těsném kontaktu.
Čas os času se nacházejí tzv. rondely (vyseknuté kolečka z lidských lebek, patrně amulety).
obrázek: dvojité palisády na stradonickém oppidu
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )
CESTA NA STRADONICE
Pojedete směrem od Berouna na Křivoklát. V Nižboru za mostem zahnete doleva a přijdete do obce Stradonice. Od hřbitova vede k oppidu červeně značená turistická stezka. Naproti oppidu je za řekou na kopci Žlubinec meší hradiště, které patrně sloužilo jako představená hlídka. K oppidu se dotanete po půl hodině mírného stoupání. Na samotném temeni stradonického hradiště se ještě donedávna majestátně tyčil velký křesťanský dřevěný kříž. Ten se v současné době (léto 2004) válí pohozen v trávě a symbolizuje tak ústup křesťanství z českých zemí.
OPPIDUM TŘÍSOV
V pohádkové přírodě v okrese Český Krumlov leží oppidum, které my nazýváme Třísovem.
Ruiny tohoto prosperujícího oppida
leží na kopci (nečekaně zvaném) Hradiště (550 m.n.m.). Toto 26-ti hektarové sídlo se opět nachází na soutoku Křemžského
potoka a Vltavy, leží na skalách, které vyčnívají 120 m nad hladinu.
To co dělá Třísov unikátním je na svou dobu velice
zajímavá stavba opevnění. Jedná se o dvě souběžné kamenné zdi vzdálených od sebe 15 - 20 m. Tento prostor byl ještě
rozdělen příčnými zdmi, které měly jasný účel - znemožňovat pohyb agresorům, pokud překonali první hradbu. Ve zdech vnějších
hradeb umístili kameníci naplocho položené velké kameny a iluze nedobytného sídla byla dovršena. Město mělo 2 akropole
naproti sobě. V severní akropoli jsou patrné základy osmiúhelné svatyně, která je na našem území ojedinělá. Tyto svatyně
mají podobu malých zalesněných pahorků. Středem třísovského oppida se táhl kanál odvádějící dešťovou vodu a sváděl jí do
cisteren (jakési primitivní akumulační nádrže). Našly se zde také rovněž stopy po kamenné dlážděné cestě.
Město mělo 2 mohutné klešťovité brány (východní a západní). Ta západní je dobře zachovalá a minete jí pokud pújdete od
Třísova k hradu Dívčí kámen. Východní byla směrem k brodu přes Vltavu.
Během výzkumů se našlo množství keramiky, spon, klíčů nebo také i sklářskou surovinu. Na Třísově je hojně zachovaná černá
keramika, do které se přidávala tuha. Ta se těžila a dodnes těží v okolí Českého Krumlova. Z archeologických výzkůmů je
jasné, že oppidum Třísov bylo vypáleno a opětovně postaveno. V jeho příkopech se našly kostry mužů. Na březích Křemžského
potoka se nachazí velké kusy skloviny, která je patrně odpadním produktem ze zpracování železa a svědčí to o velké
ekonomické potenci zdejších dávných obyvatel, vynikali zejména obchodem s železnými produkty a již zmíněnou tuhovou
keraminkou.
Cesta k Třísovu:
Z Českého Krumlova vyjdete ke klášteru Zlatá Koruna, půjdete nahoru po silnici směrem k obci Plešovice a hned za ní je obec
Třísov. Do areálu oppida vede turistická stezka, krom toho je zde i koupaliště, které pokud bude sluníčko, navštivte.
OPPIDUM VLADAŘ
V okrese Karlovy Vary se nad soutokem říček Střela a Malá Střela tyčí stolovitá bazaltová hora Vladař (693 m), bylo to místo
jako stvořené pro mohutné 90 hektarové hradiště. Předpokládá se, že se jednalo o sídlo Keltů nebo Protokeltů. Přímo na
temeni hory je v menším sopečném kráteru jezírko, které dodává tomuto místu ještě větší romantičnost, nejedná se však o
klasickou sopku, ale spíš o výtlačnou neogénní (mladotřetihorní) kupu, kterých je v oblasti mezi Chebem a Českou Lípou plno.
V roce 1421 využili opevnění hustiští bojovníci proti boji s křižáky. Nedostatečný archeologický průzkum však nedokáže
objektivně posoudit přesnější datování a účel tohoto sídla.
Na Vladaře se dostanete snadno:
Ze silnice E 48 Praha - Karlovy Vary se za obcí Lubenec odbočí doleva na Žlutice. Od Žlutic pokračuje silnice k železniční
zastávce Záhořice, odtud vede na vrchol červeně značená turistická stezka.
OPPIDUM HRAZANY
Keltské oppidum v okrese Příbram se dnes nachází na pravé straně přehradní nádrže Slapy. Před vybudováním tohoto vodního díla
stálo oppidum na protáhlém skalním ostrohu, který byl obtékán řekou Vltavou. Opevněná plocha má rozlohu něco kolem 30 ha a
opevnění je zajímavé tím, že mělo brány na všech čtyřech světových stranách a další dvě byly v severním předhradí.
V prostorách mezi hradbami se našly pozůstatky kamenné dlážděné cesty. Ve zbytcích dlažby se zachovaly vyježděné koleje,
jsou to pozůstatky po keltských vozech. Z toho se dá vydedukovat i vzdálenost mezi jednotlivýma kolama, činila 120 cm.
Oppidum nad Vltavou bylo osídleno již v době bronzové a halštatské, patřilo do soustavy keltských pevností na obchodní cestě
v poříčí Vltavy. Hrazanská pevnost měla pohnutou historii. Laténské valy zde byly vztyčeny asi 120 let př.n.l a asi po
70-ti letech vzplálo celé město v plamenech. Přímo v aerálu oppida se našly stopy po starověkých hutích a kovářských dílnách.
Pokud se rozhodnete si udělat výlet na toto místo, je nejlepší vyjet z Prahy směrem na Příbram a cestou odbočit na
Sedlčany a před nimi odbočíte v Nalžovicích doprava na Hrazany. Z této vesnice vede do aerálu oppida modře značená turistická
stezka. Severně jsou i trosky středověkého hradu Ostromeč.
Známé hrazanské oppidum se nachází nad ostrohem Vltavy a potoku Mastníku, je tvořeno 2 vrchy: Červenka (370 m.n.m.) a Doubí
(430 m.n.m.), sedlo mezi nimi je v nadmořské výšce 330 m. Dnes se v údolí nachází přehrada Slapy, a tak je situace dosti
změněná oproti starým časům.
historie provádění výzkumů:
Prvními menšími pracemi byla pověřena paní Libuše Jansová, kdy v letech 1949 - 1950 dohlížela na drobné sondáže a na detailní
povrchový průzkum.
1951: jednalo se o první vyloženě výzkumnou sezónu, kdy byly učiněny objevy jevící keltské osídlení
1952: probíhal výzkum brány C na východní straně (nad Mastníkem)
1952-1954: zkoumána byla brána A (na západní straně nad Vltavou a to včetně vnitřní zástavby)
1955 - 1958: probíhal výzkum níže položených ohrazených dvorců
1959-1960: byl proveden průzkum brány B a hloubí se první sondáže na jižním svahu návrší Červenky
1961 - 1962: popčet sondáží na Července dosahuje vrcholu a zjišťují, že původní keltské pozůstatky byly do značné míry
setřeny středověkou tvrzí
1962- 1963: na nejvyšším místu oppida (Doubí - 430 m.n.m.) byl proveden výzkum opevnění a vrcholové plošiny zvané akropole
předchozí osídlení:
Ještě před příchodem Keltů sensu stricto zde byla prokázána existence i jiných kultur, z nichž nejvýznamější je osídlení ze starší doby železné. Právě v této době zde existovalo sídliště s dvorcovou zástavbou.
konstrukce hradeb:
Hlavní obvodová linie je dnes v terénu více či méně patrná. Relativně mělký a úzký příkop byl ověřen pouze před hradbou u severního předpolí a při výzkumu mladšího opevnění na jižním svahu Doubí. Starší hradba je složena z kamenů a trámů a dosahovala šířky 5-6 m. Palisáda je předpokládána v některých úsecích nad Vltavou. Mladší brána byla stavěna ekonomičtěji, její čelní zeď byla založena níže na svahu před pobořené čelo starší hradby. Původně byla široká 5-10 m a dosahovala zřejmě výšky 4-5 m. Boční opevnění od Vltavy měla v mladším horizontu hradbu tvořenou dovnitř nakloněnou kamennou zdí s šíří 1-2 m.
Dřevěná konstrukce zdí hradby byla podobná jako v té starší fázi, měla však menší rozestup svislých trámů v lící. Líc zdi byl pečlivě vyskládán z odolné horniny: amfibolitu a z jemnozrnného aplitu.
brány, vnitřní areál a jeho zástavba:
Veškeré brány byly nejvíce zranitelným místem celého oppida, všechny jsou asymetrické a architektonicky vycházely ze vžité tradice. Nejstarší fáze osídlení hrazanského oppida patrně lehla popelem, byla však rychle nahrazena novou výstavbou. Hlavním typem osídlení (v mladší fázi) byla dvorcová zástavba, jejíž obytnou jednotku tvořil čtvercový či obdélníkovitý dům, jehož půdorys zabíral plochu od 36 do 60 m2 a byl postaven na uměle vyvýšené plošině. Domy měly kůlovou konstrukci s proutěnými stěnami na nichž byla přetažená hliněná vrstva. Jiné stavby se vyznačovaly jakousi parasrubovou konstrukcí. Podlahy mohly být z udusané hlíny, z prken nebo dokonce dlážděné kameny. Součástí sídla bylo i ohniště umístěné většinou u stěny (podobně jako krby).
Domy byly svými majiteli zabezpečovány různými typy závlaček a západkových zámků. Našly se i malé klíčky od truhlic.
Archeologickým výzkumem zde byly také ověřeny studny.
výrobní činnost:
Kovářská dílna zde byla doložena až do zániku oppida. V dalších domech zde fungovala šperkařská a kovolitecká dílna.
Textilní výroba je potvrzena závažími ke tkalcovskému stavu a řadou setrvačníků na navíjení vlákna. Dřevozpracující průmysl byl doložen nálezem seker, nožů a dlát. Ze dřev (hlavně buk, ale i jedle, javor, buk, líska, habr, borovice či jilm) se vystavělo opevnění. Vzhledem k tomu, že se v blízkosti oppida nalézá tzv. zlatonosné jílovské pásmo (zlato se především rýžovalo z vodních toků, v menší míře i podzemě dolovalo), tak lze usuzovat, že většina obyvatel se živila šlichováním (= rýžováním).
BÝČÍ SKÁLA
Je to název rozsáhlé jeskyně v Josefovském údolí nacházející se mezi městečkem Adamov a obcí Habrůvka, obě tyto obce spojuje
modře značená turistická stezka, ale i silnice, ze které odbočuje k jeskyni naučná stezka.
|
| Useknuté ruce,Býčí Skála, Moravský kras |
Jeskyně Býčí skála je součástí rozsáhlejšího jeskynního systému, nás ale zajímá pouze jeskyně sama a hlavně její vchodová část - Předsíň.
Název dostala tato skála podle nálezu zhruba 10-ti centimetrové sošky býčka, stalo se tak v roce 1869, kdy 2 mladíci našli
ve vzdálenosti necelých 10 m od vchodu do jeskyně ve vrstvě dřevěného uhlí polorozbitou zdobenou keramickou nádobu v níž
bylo spálené proso a právě v něm se našel onen býček. Dnes ho v originále můžete spatřit v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni
(Maria-Theresien-Platz).
V roce Dr. Wankel obnovil své výzkumy v Býčí skále a učinil zde další unikátní nálezy: bronzovou přilbici, bronzovou hlavici
žezla i soupravu prolamovaných závěsků, prsní pancíř, bronzové součásti vozu, více než 300 náramků, spony a jehlice, osm
zlatých čelenek, kovadliny, sekery, kladiva, dýky a rovněž téměř 5000 skleněných perel, které se nacházely po celé Předsíni.
Dále se našly předměty z jantaru, různé kamenné předměty (desky, oltář), brousky nebo třeba také amulety z polodrahokamů
(achát, heliotrop nebo jaspis - vše odrůdy chalcedonu).
V jeskyni byly zastoupeny i kosterní pozůstatky koní, vepřů, hovězího skotu, koz a ovcí. Nejzajímavějším nálezem jsou však
četné lidské kosterní pozůstatky, dle objevených lebek se určilo, že zde smrt našlo 17 mužů, 11 žen a 10 patřilo jednicům
nedospělého věku.
V jeskyni jsou i stopy po rozsáhlém ohništi a po kamenném dláždění z kamenných desek, na kterém ve spáleném obilí
spočívaly 2 useknuté ženské ruce s bronzovými náramky a zlatými prsteny.
To, co se stalo před mnoha lety v Býčí skále, se můžeme jen domnívat. Jedna z teorií je ta, že se jednalo o kultovní místo,
kde se konaly nejen zvířecí oběti, tuto scénu zachytil mistr nad mistry - Zdeněk Burian.
|
| Známá figurka nalezená u Býčí Skály |
ČERNOV
Černovské hradisko se nalézá na jižním okraji Drahanské vrchoviny a bylo známo již od 80. let 19. století.
Původně se na této lokalitě nalézaly slovanské střepy z keramiky, a tak chytré mozky vydedukovaly, že se jedná o slovanské hradiště. Teprve později se zde našly střepy z laténského období a lokalita byla tudíž označena jako keltské oppidum. Nebylo to však oppidum v pravém slova smyslu, protože počátky osídlení spadají do 2. poloviny 5. století př. n. l. (oppidum, tak jak ho známe my, je záležitost mladší). Lokalita má rozlohu 2, 3 ha a byla po obvodu opevněna jedním valem (na severu byly vybudovány valy 2, vzhledem k tomu, že severní část byla snázeji přístupná). Na Černově byly nalezeny archeologické vykopávky včetně depotu železných předmětů (nalezený pomocí detektoru amatéry - hledači). Systematický výzkum probíhal v 80. letech. Lokalita je řazena mezi nejstarší doklady keltského osídlení na Moravě. Hradba byla vybudována na terasovitě upraveném terénu, tvořil ji zhruba 3 metry široký hlinito-štěrkový násep s čelní zdí z kamene. Tato hradba vzplanula v ohni.
LUDÉŘOV
Keltská „Viereckschanze” u Ludéřova leží vzdušnou čarou 14 km od oppida na Starém Hradisku. Zmíněný německý název se v české archeologii vžil a označuje typický terénní útvar: čtvercový nebo obdélníkový prostor, který ohraničují valy. V minulosti byl ražen názor, že se jedná o svatyně s obětními šachtami. Současná teorie předpokládá, že jde o opevněné obytné dvorce.
PTENÍ
Bronzový kroužek s postavou člověka,PTENÍ, hromadný nález
V katastru této obce se našla řada významných nálezů spojovaných s Kelty na Moravě. Snad nejznámější objev
je depot z pozdního laténu. Poblíž obce se však našla i řada dalších významných laténských lokalit, zejména sídlištního charakteru, dále hrob a nález mince. Celá oblast mezi Hanou a Malou Hanou byla v tomto období
intenzívně osídlena, a to po celé její délce (zhruba 3 km). V této linii stála řada menších zemědělských usedlostí
v poměrně velkých (X00 m) vzdálenostech od sebe. Zdejší keltští obyvatelé patřili k širšímu zemědělskému zázemí nedalekého oppida na Starém Hradisku, které je vzdáleno 8 km.
BRNO - MALOMĚŘICE
Součást broznového kování dřevěné konvice,BRNO - MALOMĚŘICE
Na Moravě snad neexistuje prozkoumanější keltské pohřebiště, než je to brněnské v Maloměřicích.
Na tuto lokalitu se přišlo během stavby nákladového nádraží (rok 1941), výzkum následoval prakticky okamžitě a trval
pouze 7 týdnů (od 16. 5. do 23. 6.) vedený archeologem J. Poulíkem. Vykopáno bylo něco kolem 80 hrobů (15 z nich patřilo
bojovníkům). Z velké míry šlo o kostrové hroby, pouze 5 bylo provedeno žehem a datují se někdy na 4. až 3. století starého věku.
Významným nálezem byla dřevěná konvice s bronzovým kováním. V minulosti proběhlo několik pokusů o rekonstrukci tohoto unikátního nálezu. Tu poslední provedli brněnští archeologové: J. Meduna a I. Peškař.
Jedinečnost tohoto nálezu v nás vyvolává představu, že mohlo jít o rituální předmět.
Dalšími nekropoli na Moravě jsou lokality: Holubice (75 hrobů), Lovčičky, Blučina, Chrlice či Křenovice.
více zboží
