Stromy byly vždy objektem uctívání, a to nejen v Evropě, ale po celém světě.
Pro Kelty dřevo znamenalo velmi důležitou surovinu na topení, stavby, výrobu zbraní, hudebních nástrojů a mnoha dalších předmětů.
První vyobrazení stromů byly nalezeny na užitkových a okrasných předmětech ve formě šlahounů, bohužel se zde nedají určit druhy stromů.
Díky tomu, že druidové působili v hlubokých lesích a odlehlých hájích, kde povzbuzovali keltské kmeny v boji proti Římanům, získaly háje také politický význam. A to se také stalo pro Římany důvodem k jejich kácení a vypalování. Tyto posvátné háje bývaly tvořeny z dubů, jasanů, tisů a javorů.
Je pravděpodobné, že různé kmeny uctívaly různé stromy a v jejich přítomnosti pak prováděly rituály (např. korunování náčelníka).
Je možné, že stromy byly považovány za spojnice mezi světy (kořeny pod zemí, větve vyčnívají do nebe) a navíc v jejich korunách sídlí ptáci - tvorové, kteří jsou považováni za poutníky mezi světy. Strom byl také symbolem dlouhého a zdravého života (listnaté stromy - listí na podzim opadává, ale na jaře znovu vyroste, jehličnaté stromy - jehličí neztrácejí vůbec).
Za posvátné stromy považovali Keltové především dub, tis, jasan a lísku. Dále významné byly i vrba, bříza, buk, jabloň, břečťan, černý bez, trnka, jilm.
Některé druhy dřeva byly k určitým účelům zakázany používat (např. vrba a líska se nesměly pálit v ohni).
Dřevo mělo význam i při věštění budoucnosti, ve Walesu se o půlnoci sbíraly březové větve a na znamení očisty se věšely nad dveře nebo byly zahrabávány kvůli pronásledování duchů.
Symbolika stromů je významným prvkem v irské literatuře a erbovním umění.
JMELÍ
Jmelí rostoucí na dubech mělo velmi významnou úlohu především v keltské medicíně. Bylo považováno za rostlinu, která přináší vyléčení, plodnost, sloužilo jako protijed proti všem jedům, používalo se na umrtvení.
Jmelí znamená vzkvétající život (díky tomu, že se mu daří i v zimě, kdy stromy nemají listy).
Nevyskytovalo se všude hojně, bylo však velmi uctívané. Sklizeň jmelí byla významným obřadem. Sklízelo se srpem, šestého dne po úplňku, neboť jeho síla byla v té době údajně největší.
TIS
Tis roste pomalu a dožívá se vysokého stáří. Daří se mu ve stinné a vlhké půdě, Bohůmžel v dnešní době v Evropě se taková území ve velkých plochách nevyskytují. Díky tomu je ohrožen vyhubením.
Jeho ohebné dřevo mělo mnohostranné využití, ale nejzajímavější byl díky tomu, že všechny jeho části jsou jedovaté (využití lékařské i výroba zbraní). Jedovaté jsou dokonce i jeho výpary, které v teplých dnech a při těsném kontaktu vyvolávají u člověka lehčí snění. Tomu byla přisuzována funkce zprostředkování spojení mezi zdejším a oním světem.
DUB
Dub byl pro Kelty jedním z nejvýznamnějších stromů. Od jeho názvu vznikly jména Derva, Dervaci, Dervius, nebo velšské označení druida, derwydd, tj. dubový muž.
Dubové dřevo je silné, proto z něj byly vyráběny věci hodně namáhané, (např. vozy, lodě) a může být i velmi staré, proto se používalo rovněž na výrobu vzácných předmětů a stavbu hrobek.
Za základní vlastnosti dubu byla považováno léčení a ochrana. Plody dubu - žaludy byly v zimě potravou nejen pro zvěř (jedním z hlavních zdrojů potravy např. pro divoká prasata, možná i díky tomu získaly duby svou vážnost), ale i pro naše předky. Pokud byly žaludy rozkousány syrové, uvolnila se z nich látka měnící vědomí. Při žaludečních a střevních potížích se používaly léčivé třísloviny z dubů.
více zboží
