Pátrání po našem pohanském prapůvodu je velmi složité. 2000 let importu odporného katolického Boha, který upaluje, mučí, páchá zvěrstva a genocidu, vykonalo svoje zhoubné dílo. Prastará pohanská kultovní místa byla nahrazena kostely kde se tento krvavý mučitel, pardon katolický Bůh musí uctívat. Jenom na okraj. Minulost je možná o mnoho složitější než si dokážeme představit. http://www.zahadyazajimavosti.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=86:co-se-stalo-s-uenim-o-ley-lines&catid=6&Itemid=5
No já nevím čím to je... ale narazil jsi na webech jakna Lidé, POF, tak zde, tak na PK (tam sem si dal i tu práci některé tvé chronicky konfliktní komentáře z jiných vebů dohledat) a jiných místech... všude byli různí lidé, zastánci různých politických i náboženských proudů... všude si měl problémy, všude si nakonec byl za idiota... případně jsi se ublíženě stáhnul v posledním případě jsi snad dokonce dostal ban (od lidí, kteří by ti názorově a ideově měli být daleko blíže nežli mě) no... třeba nejseš idiot, třeba si jen letadlo, nebo kdo ví co Jinak já uznávám většinu současných pohanských proudů, nemám problém ani s proudem etnických pohanů, ať už sou to lidé z pohanského kruhu, nebo lidé z Asatrů, slovanského rodnověří... nemám problém ani s lidma z ČPS a podobně i když tam sou na mě občas některé názory dost liberální... zvláště ty politické a etické... Rozhodně ale u nás nejsou rekonstrukcionalisté jak tvrdíš vymřelý druh.. naopak... mám síš poslední dobou pocit že jich nepotkávám na různých historických akcích zrovna málo.... ono některým to trvalo,a le spousta z nich se přez tu historii a život dostala i k duchovnu... jen je pravda, že nemají zase tak velkou potřebu prožívat svou víru ve virtuálním prostoru, což naprosto chápu. Jinak v katolické terminologii se moc nevyznám, beru že ty, jako jejich pátá kolona (nebo to máš tenhle měsíc zase nějak jinak?) jistě velice dobře ovšem pojem tradicionalista rozhodně není pojem užívaný pouze v kontextu s křesťany a dá se použít zcela libovolně při zachování obsahu i v kontextu z jakoukoli jinou zájmovou skupinou. Třeba je problém v té elektronické komunikaci, kdykoli můžeš dolibovolného kolektivu sám zavítat, sám sem ti nabýdl osobní setkání, nemám s tím problém... pokaždé souvneš s výmluvou jak s ebojíš o svou bezpečnost, takže kdo tu je paranoidní? Co? Dáme sraz? Seš ochotnej pokecat o všem mezi 4 očima? Za klávesnicí každej trochu povyroste... třeba je tohle ten problém, na obou stranách?
Drahý Rushwolfe: Jistě, buď trpím kretenismem, což je první možné vysvětlení, a řekněme také, že i nejjednoduší, i když diagnosticky úplně mimo, a nebo jsi spíše jen exemplářem fantastou trpícím bludy, který žije v nějaké paralelním vesmíru. Tvé vylíčení mé osoby coby absolutního ztroskotance a společenského vyvrhela, který není nikde přijímán, má ovšem několik nelogických děr a zádrhelů. Jako třeba, že mluvíš i jménem „pohanských tradicionalistů“ (směru, který neznám), ke kterým nepatříš a které zřejmě ani neuznáváš, žádnou konkrétní osobu ani neuvádíš. Těmi „tradicionalisty“ můžeš mínit tak akorát známou skupinku slovanských rodnověrců, která jednou ročně vyráží s batůžkama do Mokošína pojíst chleba a popít medovinu někam k lesu. Diskutoval jsem s nimi na jejich fóru, to je pravda, ale do žádných vážných věroučných sporů jsem se s nimi nedostal, protože ani nebylo o čem diskutovat, staroslovanské náboženství postrádá prameny a tak jsem zde svou činnost mohl pokojně a bezkonfliktně ukončit. To ale neznamená, že bych si slovanského náboženství a Rodné víry nevážil, naopak, jen si nemyslím, že by to měla být duchovní cesta, kterou bych se měl vydávat. Těžko se rekonstruuje něco, o čem zanechaly kusé informace jenom křesťanští kronikáři. Žádné jiné tradicionalisty jsem nekontaktoval, o žádných jiných nevím. Rekonstrukcionismus je v české kotlině téměř vyhynulý druh, krom několika mála jednotlivců-fandů do předkřesťanských kultur tu nejsou žádné organizované skupiny, z čehož máš jistě jako vyznavač fantasy kultu a příznivec mišmašoidního eklektického guláše jistě velkou radost. Můžeš mluvit jejich jménem, aniž by to mohl kdokoli z nich napadnout, či alespoň se k tomu jako směr mohli vyjádřit sami, zároveň je můžeš identifikovat termínem, jehož původ lze vystupovat až v samotných strukturách římskokatolické církve - totiž typickým označení pro konzervativní katolíky - tj. tradicionalisty. Proto bych na tvém místě raději pomlčel a nemluvil jménem všech pohanů. Je to úplně mimo a od pohana je to přinejmenším trapné. Být tebou, tak se velkým obloukem vyhýbám termínům, kterým ani za mák nerozumíš. Taková malá technická poznámka.
Nakonec ani mé aktivity na Wikipedii fakticky nedokazují vůbec nic a pohanství se vůbec netýkají. Zkrátka odhadem 90 % tebou podaných informací o mé osobě jsou čistě vylhaný blud. Proto bych v tvém případě doporučoval návštěvu specialisty oboru psychologie, mám tu malé podezření na náznaky paranoidní poruchy, psychického postižení bludy apod. Měl bys aspoň přestat o mě psát bláboly, nejenže to patologické lhaní nedává žádný smysl, ale není to ani trochu vtipné.
Lidé z ČPS se pustili do projektu pohanských veřejných míst, jedná se o interaktivní mapu, kam je možno přidávat zajimavá místa z hlediska historie a starých kultů, místa v krajině nějak dominantní s osobytou silou a Geniem Loci. Pokud to někoho minulo, určitě mrkněte http://kolovrat.pohanskaspolecnost.cz/mapa-pohanskych-verejnych-mist/ Řekl bych že podobné projekty jsou zásadní... není totiž tak úplně pravda, jak někteří tvrdí, že náboženské systémy, které nemají historický indoevropský původ jsou nepůvodní... každá víra i systém, který vznikl jako interakce Evropské krajiny, její morfologie, historie a duchovních abstrakcí jejích obyvatel je nejenom původní, ale o to funkčnější, že reflektuje nejenom aktuální stav, ale máme i jistotu, že její autenticita nebyla zmanipulována časem a mezidobím úpadku, výklady třetích do systému nezasvěcených osob.
Hloupá je především snaha nepohana vstupovat radama a direkcema do diskuzí o pohanství Víš... statisticky není možný aby byl problém v pohanství a pohanech jako takových... protože si pohořel všude, jak u tradicionalistů a etnických pohanů, tak u těch tzv. neo etc. Všude kam si vlez se nakonec i názorově úplně odlišní lidé schodli, že seš kretén. Na wikipedii seš taky jedna z nejkonfliktnějších postaviček, která se neustále dostává do rozepří s ostatníma... a není to tím, že by si byl lepší, uvědomělejší, moudřejší, nebo měl revoluční názory a více informací... je to prostě něčím jiným
Rushwolf: Až se zase znovu budu chtít vyjádřit k pseudopohanství, tak úmyslně vynechám tvé zbytečné opakující se hlody, nebudu na ně odpovídat ani je číst, protože je to zbytečná ztráta času a energie. Když píšeš zprávy namířené k mé osobě a nakonec ani nestojíš o odpovědi, tak to je jak mlácení hlavou o zeď. Nemluvě o tvých hloupých urážkách.
Renegát Thorbrand nebudu číst číst tvé zbytečné, opakující se hlody, takže si lechtal klávesnici zbytečně, ale jedno ti poradím... až tě zase budou svrbět prsty... a budeš se chtít vyjádřit k pohanství o kterým víš kulový z teorie a z praxe ani to kulový... pusť si tohle https://www.youtube.com/watch?v=zFPtST3wuGk
Jenom na okraj. Katolická víra je pro mnoho neukotvených pohanů tím pravým východiskem z obrovské složitosti dnešního světa. Zažil jsem ještě povinnou vojnu. Pro neukotvené jedince byl přísný vojenský řád pravou spásou před složitým rozhodováním v civilním životě. Nestydím se za vyznání k přírodě i když chápu, že to u mnohých vyvolá posměch z primitivizmu. Nestudoval jsem vědy o náboženství, ale aplikovanou biologii. Doporučuji ke studiu biochemii, genetiku, molekulární biologii, genové manipulace a pod. Z teoretické fyziky teorii superstrun, samo že jako základ kvantovou mechaniku. Z kosmologie teorii Big Bangu, něco o temné hmotě a energii...
Rushwolfe, v pořádku, přečti si článek od Julia Evoly z Délského Potápěče, který jsem vložil o řádek níž. Z něho možná pochopíš, jak se věci mají a přestaneš mi hloupě nadávat, i když ve tvém případě a mnohých dalších se stejně domnívám, že je to jen házení perel vepřům. Kdykoli jsem napsal něco delšího nebo filosofičtějšího, tak to pokaždé bylo vzápětí pošlapáno přesně jak praví Bible o perlách pošlapaných vepři. Přesto to nevzdávám.
Zkráceně by se by se dalo říci, že už od chvíle našeho prvního virtuálního setkání na Lide.cz jsme ty i já měli naprosto odlišnou víru, jen jsme ji nazývali stejným názvem - pohanstvím. Ty věříš ve zvířecí bohy a praktikuješ přírodní kult jak z časů raného úsvitu dějin, jenže nehistorický a nepůvodní, pouze historií inspirovaný a hypotetický, od šamanismu odvozený, ale hlavně v žádném případě indoevropský. Já věřil v bílé-solární-nebeské-kosmické bohy a svou víru jsem chtěl budovat na pevném základě, na historii a dobových pramenech jako je Edda. V čem byl problém? Asi ten, že ta víra, kterou jsem bral jako samozřejmost, jsem měl jenom já sám a nikdo další. Není divu, že jsem se s vámi pokaždé hádal a že jsme se nakonec ani nikdy nesetkali. Bylo těžké nalézt porozumění u lidí, kteří nerespektují historii ani dobové prameny, buď jsem potkal ty špatné novopohany a nebo se novopohanství vydalo cestou, které je pro mě nestravitelné. Je to jednoduché, vy jste nikdy nestáli o mě a já jsem nikdy nestál o vás, netáhlo mě to k vám. Nikdy se nesetkáme. Tak jaképak výčitky, že žádné pohany neznám osobně? Věnoval jsem několik let života studiu mytologie, četl jsem knihy a denně jsem uvažoval o kosmologii, bozích a duchovních bytostech, které nás obklopují. Jaké mi to přineslo ovoce? Zůstal jsem nepochopen nejen dnešními novopohany, ale i vlastní rodinou, protože vše jsem si pečlivě nechával jen pro sebe. Jaký z toho byl přínos? Víra ve složitý panteon bohů, který jsem pracně budoval, se postupně vytratila, nejdřív mě opustili ti méně důležití okrajoví bohové až nakonec po ty nejdůležitější. V každodenním shonu a starostech nebylo pro tolik bohů místo, se životem nikdy nepomohli, začali spíše překážet a být na obtíž. Oni sami mě opustili, vypařili se, lidská mysl je sama postupně vytěsnila a pohodila kamsi do odpadků. Proto mi nedělá problémy o nich říct, že jsem se s nimi rozloučil a že na ně už nevěřím, přestože ateistou jsem se nestal. Spíše mi jako mnohem smysluplnější připadá víra v Ježíše Krista, protože ať už vlezu do jakéhokoli kostela, můžu si být jist, že všude bude ten samý Bůh, ovšem u novopohanů nic takového očekávat nemůžu, žádný řád, jen chaos. Není to pro mě snadné tohle říct, protože v křesťanství mi totiž něco citelně schází, bude to nejspíš ten hebrejský koncept neviditelného a nedostižitelného všemohoucího Boha dějin, který je lidem tak moc vzdálený. Přesto je to pořád z mého pohledu mnohem lepší varianta než-li pseudo(novo)pohanství - to jest vymyšlený přírodní kult, který stále hlouběji upadá do eklekticko-synkretického mišmaše, který nevěří ani v prameny jako je Edda, ale kterému je úplně fuk, jaké bohy a bohyně bude uctívat, pro novopohany jsou natolik nepodstatní, že záleží už jen na jejich vlastní libovůli, zda je budou uctívat či nikoli, jaký si panteon vyberou dle vlastní chuti, či si přímo nevymyslí zbrusu nové bohy dle svých představ. A tak se novopohanství stává nejunikátnějším "náboženstvím" na světě, že v něm daleko větší slovo než-li samotní bohové má libovůle novopohanů, tedy že člověk nevzhlíží s pokorou a úctou k vlastním bohům, ale to že bohové se sami stali otroky lidské svévole. V takové náboženství jsem nikdy nevěřil a tak se vám tu nemám z čeho zpovídat. Je to vaše volba tohle pseudo-pohanství, s těmi všemi pseudobohy, vlčími bohy, bohy beze jména, bohy počítačů, kteří sídlí neznámo kde, stejně jako se všemi slovanskými, keltskými a germánskými bohy s pohádkovými tvářemi, které jen čekají na to, až si je někdo pastelkou dobarví dle svých vlastních představ. Nesmyslné náboženství, které nehledá smysl, nebo jej ztratilo, nečeká žádná zářná budoucnost.
Webová stránka Délský Potápěč uveřejnila velice pravdivý článek o novopohanství od významného italského filosofa, spisovatele, básníka a esoterika Julia Evoly. Ten sice žil v letech 1898-1974, ale již ve své době dokázal trefně popsat fenomén návratu (novo)pohanství. Evola předvídá a varuje před vznikem novopohanství zbožšťujícím život a přírodu, nazývá jej nepravým pseudo-pohanstvím a umělým konstruktem, které není a nemůže být skutečným návratem k před-křesťanským indoevropským náboženstvím, nýbrž jen propadem (degenerací) zpět k primitivním kulturám. Evola dokonce dospívá k provokativní myšlence (zjevně pro dnešní novopohany nepřijatelnou), že bez pravého pohanství - tj. indoevropských náboženství, k indoevropské duši mnohem lépe sedí křesťanství než-li umělé novopohanství. Křesťanství totiž navzdory svému původu obsahuje hodnoty a náboženské představy, které jsou pro indoevropany společné a klíčové a které vymyšlené novo-pseudo-pohanství zbožšťujícím přírodu postrádá.
Naprosto souhlasím s kritikou tohoto vizionáře Julia Evoly. Já sám jsem dosáhl podobného názoru, když jsem se znepokojením léta sledoval vývoj dnešního "pohanství". To ostatní, zejména názor Evoly na křesťanství, by ještě stálo za zkoumání a diskuzi. Jedno je ale jisté, že já jako osoba s vědomím potřeby kontinuity linie indoevropských kořenů se již nedokáži plně ztotožnit s dnešním novopohanstvím, které je spíše parodií předkřesťanských náboženství než-li jejich důstojným nástupcem. Více ale odpoví článek geniálního myslitele, který předběhl dobu.
-------------------------
Julius Evola: Kritika novopohanství
Bylo by dobré upozornit na nedorozumění, jež jsou nyní aktuální v některých radikálních kruzích, které věří, že řešení náboženské otázky spočívá ve směru novopohanství. Tato nepochopení se objevují už při samotném užívání pojmů „pohan“ a „pohanství“. Já sám jsem tyto výrazy použil do názvu mé knihy[1], která vyšla v Itálii v roce 1928 a v roce 1934 i v Německu. Nyní toho velmi lituji.
Jistě, slova „pohanství“ nebo „heathenství“ (Heidentum, Heathendom) se objevují i u některých starověkých latinských spisovatelů, jako třeba u Livia, bez negativního tónu. Ale to nic nemění na skutečnosti, že s příchodem nové víry se slovo „paganus“ stalo pejorativním výrazem, který používali především raní křesťanští apologetové. Slovo pochází z výrazu „pagus“, což znamená malé město nebo vesnici, takže „paganus“ odkazuje na selský způsob myšlení: nekulturní, primitivní a pověrčivý. S cílem propagovat novou víru měli křesťanští apologetové špatný zvyk spočívající v očerňování jiných vyznání. To zahrnovalo často vědomé a systematické pohrdání a dezinterpretace téměř všech starších tradic, doktrín a náboženství, které byly souhrnně označovány právě jako „pohanství“ nebo „heathenství“. Za tímto účelem se křesťanští apologetové snažili úmyslně vyzdvihovat ty aspekty předkřesťanských náboženství a tradic, které pohrdaly jakýmkoli normálním nebo primordiálním charakterem, a naopak měly jasné formy, které vykazovaly úpadek. Takový polemický postup označuje všechno, co předcházelo křesťanství, jako vyloženě protikřesťanské.
Člověk by se měl zamyslet, zda „pohanství“ není v zásadě tendenční a umělý koncept, který sotva odpovídá historické skutečnosti a zda vůbec odráží to, co bylo normálním projevem předkřesťanského světa nebo zda jde o obraz několika dekadentních prvků, které vyplývají z degenerovaných zbytků starších kultur.
Jakmile si toto ujasníme, dostáváme se do paradoxní situace: toto imaginární pohanství, které vlastně nikdy neexistovalo a bylo vymyšleno křesťanskými apologety, se nyní stalo výchozím bodem pro různé takzvané „pohanské kruhy“ a stává se tak vlastně poprvé v historii realitou. Nejde o nic více ani nic méně, než o tohle.
Jaké jsou tedy hlavní rysy pohanského názoru, jak jej deklarují a propagují pohanští věřící? Především jde o uvěznění v přírodě. Všechno transcendentní je v pohanském pohledu na život neznámé: vše zůstává uvízlé ve směsi Ducha a Přírody, v nejednoznačném spojení těla a duše. Neexistuje nic jako náboženství, ale jen pověrčivé zbožštění přírodních jevů nebo kmenových energií, které jsou povýšeny na menší bohy. Z toho pak vyplývá krví a půdou vázaný partikularismus. Dále jde o odmítnutí hodnot osobnosti a svobody a o stav nevinnosti – jde tedy o přirozeného člověka, který dosud nebyl probuzen k žádnému skutečnému nadpřirozenému poslání. Nad rámec této neviny je jen požitkářství, „hřích“ a smyslová potěšení. Jinak nejde o nic jiného, než o pověry nebo o čistě profánní kulturu materialismu a fatalismu. Vypadá to, jakoby křesťanství (ignorující některé ukazatele jako bezvýznamné) se svým příchodem přineslo světu možnost nadpřirozené svobody, na rozdíl od rezignované a přírodou vázané víry připisované „pohanství“, a přineslo s sebou katolický ideál (v etymologickém smyslu univerzálnosti) zdravého dualismu, který podrobuje přírodu vyššímu právu a duchu přináší vítězství nad právem masa, krve a falešných bohů.
To jsou dominantní znaky toho, co je nejčastěji bráno jako pohanství. Jak je vidět, jde právě o to, co odporuje křesťanskému světonázoru. Každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s kulturními a náboženskými dějinami, může vidět, jak chybný a jednostranný je tento postoj. Kromě toho u prvních papežů jsou vidět ještě větší nepochopení symbolů, doktrín i náboženství předchozích kultur. Zde budeme jen struční.
Předkřesťanský svět se ve všech jeho normálních formách nevyznačoval pověrčivým zbožštěním přírody, ale naopak jejím symbolickým chápáním (jak jsem již několikrát zdůraznil) toho kterého jevu a každé události jako viditelného projevu transcendentní reality. Pohanské chápání světa a člověka by se dalo v podstatě označit za duchovní symbolismus.
Navíc pohanský způsob života absolutně nebyl o bezduché nevinnosti ani o naturálním podlehnutí vášním, i když některé formy v to zřejmě zdegenerovaly. Naopak se v něm odráží zdravý dualismus, který nacházíme v universalistických náboženstvích či metafyzických představách. Zde můžeme zmínit dualistické bojovnické náboženství starověkých íránských Árijců, o němž jsme již mluvili a které je všem dobře známé. Řekové znali rozdíl mezi „dvěma přirozenostmi“, mezi světem a podsvětím, seveřané znali rozdíl mezi Ásy a elementárními bytostmi a indičtí Árijci znali kontrast mezi samsárou (proudem forem) a mókšou, „osvobozením“ a „dokonalostí“.
Všechny velké předkřesťanské kultury sdílely na tomto základu společné úsilí o nadpřirozenou svobodu, tedy o metafyzickou dokonalost osobnosti, přijetí zasvěcení a pochopení všech mystérií. Jak jsem již uvedl, mystéria často naznačují obnovení primordiálního stavu, duchovnosti solárních hyperborejských ras a obnovení tradic a vědění, které byly skrze tajnosti a výlučnost chráněny před znečištěním v úpadkovém prostředí. Také už víme, že ve východních zemích byla árijská kvalita spojená s „druhým zrozením“, kterého bylo dosaženo při iniciaci. Pokud jde o „nevinnost vůči přírodě“ jako pohanský kult těla, je to výmysl, o němž nejsou důkazy ani u divochů, o nichž jsme již mluvili v souvislosti s rasami „uvězněnými v přírodě“, jejichž životy jsou sevřeny v bezpočtu tabu a to způsobem, který je mnohdy přísnější, než morálka tzv. „pozitivních náboženství“. A pokud jde o to, co se zdá při povrchním pohledu ztělesňovat prototyp „nevinnosti“, tedy o klasický ideál, tak nejde o žádný kult těla: nepatří na stranu duality těla a ducha, ale úplně jinam: jak již bylo zmíněno, klasický ideál je duch, který je natolik dominantní, že za určitých podmínek mění tělo a duši k obrazu svému a dosahuje dokonalou harmonii mezi vnitřním a vnějším.
Konečně i snahu po úniku od partikularismu můžeme najít v celém „pohanském“ světě tíhnoucím k myšlence „posvátné říše“, která poznamenala vzestupnou fázi nordických ras. Takové povolání bylo často metafyzicky rozšířeno a prohloubeno a objevilo se jako přirozený důsledek rozšíření starověké posvátné koncepce státu v podobě, v níž se manifestuje vítězná přítomnost „vyššího světa“ a otcovského, olympského principu. V této souvislosti můžeme připomenout staroíránský koncept říše a „Krále králů“ ve spojení s doktrínou hvarenô („nebeská sláva“, kterou byli obdařeni árijští vládcové) a indoárijskou tradici „Vládce Vesmíru“ či Čakravartina apod. nebo objevení těchto ukazatelů v „olympské“ starověké římské a řecké ideji Státu nebo Říše. I Římská říše má svůj posvátný obsah, který byl zcela nepochopen nebo podhodnocen nejen křesťanstvím, ale i spisovateli „pozitivní“ historie. Dokonce i kult císaře měl význam hierarchické jednoty na vrcholu pantheonu, který byl sérií samostatných rodových kultů patřících k neřímským národům, které byly svobodně respektovány, dokud se držely v rámci svých přirozených hranic. Nakonec, pokud jde o „pohanskou“ jednotu dvou sil, duchovní a světské, „solární“ rasy ji chápaly jako vyjádření vyššího práva, které musí plynout z duchovního orgánu v centru jakéhokoli normálního státu. To bylo něco zcela odlišného od emancipace a „nadřazenosti“ čistě sekulárního státu. Pokud bychom učinili podobné změny v duchu skutečné objektivity, možnosti by byly ohromující.
[b]Další omyly týkající se „pohanského“ světového názoru[/b]
Potom, co bylo toto objasněno, zůstává reálná možnost „transcendování“ určitých aspektů křesťanství. Ale člověk musí mít zcela jasno: latinské slovo „transcendere“ znamená doslova opouštět něco za sebou výstupem vzhůru a nikoli sestupem dolů! Je vhodné zdůraznit, že zde nejde o odmítnutí křesťanství: není to ukázka nepochopení, jaké křesťanství prokázalo, a do značné míry i prokazuje, ke starověkému pohanství. Spíše by mělo jít o dotvoření křesťanství prostřednictvím vyššího a staršího dědictví, což by eliminovalo některé jeho aspekty a zdůraznilo jiné, více důležité, které nemusí být nutně v rozporu s všeobecnými představami o předkřesťanské duchovnosti.
To bohužel není cesta sledovaná radikálními kruhy, o nichž jsem se zmínil. Mnoho z těchto novopohanů, zdá se, spadlo do pasti záměrně pro ně připravené a často končí tím, že zastávají a brání ideje více či méně odpovídající naturalistickému, partikularistickému pohanství, jež postrádá světlo a transcendenci a bylo pouze polemickou kreací křesťanského nepochopení předkřesťanského světa a které je založeno pouze na několika prvcích tohoto světa v jeho rozkladných a degenerovaných formách. A jakoby toho nebylo dost, tito lidé se často uchylují k antikatolické polemice, která, bez ohledu na své politické ospravedlnění, často vede k frázím čistě moderního, racionalistického a osvícenského typu, které jsou používány i liberalismem, demokracií a svobodným zednářstvím. To byl do určité míry také případ H. S. Chamberlaina a objevuje se také v italském hnutí, které se snaží propojit rasové myšlení s „idealistickou“ doktrínou imanence.
V novopohanství je obecná a nezaměnitelná tendence vytvořit nový, pověrčivý mysticismus na základě velebení imanence, života a přírody, což je v nejpříkřejším rozporu s olympským a hrdinným ideálem velkých árijských kultur předkřesťanského světa. To by znamenalo odbočku směrem k materialistické, mateřské a telurické straně, pokud by ovšem nedošlo k vyčerpání v mlhavém a diletantském filosofování. Pro uvedení příkladu bychom se mohli ptát, co je vlastně myšleno touto „Přírodou“, kterou mají tyto skupiny tak rády? Je zbytečné připomínat, že to rozhodně není Příroda, jak jak ji chápali starověcí tradiční lidé, ale spíše racionalistický konstrukt encyklopedického období. Byli to právě encyklopedisté, kdo s rozhodnými a rozvratnými revolučními motivy vytvořil mýtus Přírody jako „dobré“, moudré a zdravé v opozici proti prohnilosti každé lidské „kultury“. Můžeme tedy vidět, že optimistická povaha přírodního mýtu Rousseaua a encyklopedistů kráčí ve stejných šlépějích jako „přirozené právo“, universalismus, liberalismus, humanismus a popření jakékoli pozitivní a strukturované formy suverenity. Navíc, tento mýtus nemá vůbec žádný základ v historii. Každý čestný vědec ví, že neexistuje žádný prostor pro „Přírodu“ v rámci jeho teorií, které mají za cíl stanovení čistě abstraktních a matematických vztahů. Pokud jde o biologický výzkum a genetiku, můžeme vidět nerovnováhu, která by nastala v okamžiku, kdy by se člověk pokusil vztáhnout na celek ty zákony, které se vztahují pouze k částečnému aspektu reality. To, co lidé dnes nazývají „Přírodou“, nemá nic společného s přírodou, jak ji vnímal tradiční, solární člověk nebo s poznáním, které bylo přístupné takovém člověku díky jeho olympskému a královskému postavení. V novém mysticismu není ani náznak tohoto.
Nepochopení více či méně stejného druhu vznikají, pokud jde o politické myšlení. Pohanství se zde často používá jako synonymum pro čistě světské a přesto exkluzivní pojetí suverenity, které obrací vztahy vzhůru nohama. Už jsme viděli, že ve starověkých státech z jednoty dvou sil vyplývalo něco úplně jiného. To znamenalo spiritualizaci politiky, zatímco novopohanství vede k politizaci duchovna a opět tím prošlapává falešnou stezku galikaniků a jakobínů. Starověký koncept státu vždy ukazoval spojení s olympskou ideou.
Máme si snad myslet, že Židé, Řím, Katolická Církev, Svobodní zednáři a komunismus jsou více méně jedno a totéž, jen proto, že se jejich předpoklady liší od prostého lidového myšlení? Lidové myšlení v tomto směru hrozí, že se ztratí ve tmě, kde už není možné žádné rozlišování. Ukazuje, že ztratilo cit pro hierarchii hodnot a že nemůže uniknout ochromující alternativě destruktivního internacionalismu a nacionalistického partikularismu, zatímco tradiční chápání Říše je nadřazené oběma těmto konceptům.
Omezme se na jeden příklad: katolický dogmatismus ve skutečnosti plní užitečnou preventivní funkci tím, že tvoří silnou hráz světskému mysticismu a podobným erupcím zezdola a chrání oblasti, kde by mělo vládnout transcendentní vědění a skutečně nad-přírodní a ne-lidské prvky. Člověk může kritizovat způsob, jakým křesťanství chápe transcendenci a poznání, ale nemůže přejít ke „světské“ kritice, která se chytá nějaké polemické zbraně nebo fantazíruje nad předpokládanou árijskou povahou doktríny imanence, „přírodním náboženství“, kultem „života“ atd., aniž by ztratil svou úroveň: stručně řečeno, člověk tak nedosahuje k primordiálnímu počátku, ale spíše k protitradičním nebo telurickým a primitivním způsobům bytí. To by ve skutečnosti mohl být nejlepší způsob, jak nejlepší „pohanské“ osobnosti zahnat ke katolicismu!
Člověk se musí mít na pozoru před pádem do nepochopení a chyb, o nichž jsme se zmínili, a které slouží jen k obraně společného nepřítele. Člověk se musí snažit rozvíjet schopnost vrátit se na tu úroveň, kam didaktický zmatek nedosáhne a kde je vyloučeno všechno diletantství a svévolná intelektuální činnost, kde energicky odolává každému vlivu zmatených a vášnivých tužeb a každé agresivní zálibě v polemice a kde především jde o přesnou, striktní a objektivní znalost ducha primordiální tradice.
Poznámka:
[1] Jedná se o knihu Pohanský imperialismus, která vyšla v roce 1928 v Itálii (Atanor) a v roce 1933 v Německu (Armanen-Verlag). V originálním textu je uveden rok vydání německé verze 1934, kniha ale vyšla již v roce 1933.
Kapitola Das Mißverständnis des neuen „Heidentums“ z knihy Julia Evoly: Grundrisse der faschistischen Rassenlehre byla přeložena z anglické verze, publikované na stránkách JuliusEvola.com The Misunderstandings of the New “Paganism”, s přihlédnutím k německé verzi, publikované na stránkách Velesova Sloboda.
Související články:
1. Pohanský původ Vánoc
2. Karel Kaiser: Pohanské kořeny vánočních svátků
3. Martin Schwarz o folkloru a pohanství
4. Co je identitární náboženství?
Chtělo by to asi trochu lepší popis nebo obrázek.... napadlo mě buď černé slunce a nebo něco z těhdle symbolů: https://dawnsdressdiary.files.wordpress.com/2013/05/vikingsymbols.jpg?w=640 každopádně to taky může být nějaký současný konstrukt... jinak co s etýče významu run, tak toho je na internetu více než dost, včetně zdrojů literatury
" Připadalo mi to inteligentní se hlásit k pohanství a víru ve staré bohy, hrdě nosit Thórovo kladivo, kdežto dnes mi to připadá skoro jako vtip. Rozloučil jsem se s ním a v bohy už nevěřím... "
Tahle věta hovoří úplně za vše... tohle vypustí z úst někdo kdo káže o tom co má být pohanství... a o pohanství káže někdo kdo chtěl být pohan aby páč mu to přišlo jako "dobrej inteligentní nápad" a pak hoto už asi nudilo, tak řekl víře pápá... ty vole jeden jalovej :-D jak jako v bohy už nevěřím? to lze víru jako taknějak odložit jako šaty do skříně? Mám tu bohy dělám rituály, modlím s ek nim apak se rozhodnu že nejsou? Že jsou jen vtip? věřil si vtipu? Nepřipadáš si jako blbec? To je právě ten rozdíl mezi většinou pohanů tady i jinde ( s kterejma si nedokážeš porozumět) jejihž víra i duchovní zkušenost je živá... takový člověk nemůže přestat věřit, říct si, no dobrý stačilo. Jo, věřím ti že si asi děsně v něco věřit chtěl (bohové ti al eneposlali pozvánku) že sis o tom něco chytrýho přečetl.... ale už jen z týhle věty je jasný že si nikdy s duchovnem s žádným bohem, rituálem, transcendencí neměl žádnou zkušenost ani zážitek. Ale to ti nebránilo a nebrání vykládat druhým co má mít v srdci skutečný pohan :-D Ještě bys mohl jakožto solitér a panic radit třeba v oblasti rodinné, otevři si třeba manželskou poradnu ty chytrolíne, můžeš dávat rady z wikipedie :-D
Dragovite alias Mafomethe etc etc. Sám píšeš že tě pohanství nezajímá a hned v dalším příspěvku pindáš o tom, co by měl "pravý pohan" jdi k šípku ano Nejenom že seš obyčejnej teoretik co nikdy žádnou pohanskou praxi neměl, nezůčastnil s ežádného rituálu, občřadu, krom internetu naživo žádné pohany neznáš... ty prostě jen potřebuješ druhým vykládat jak to má být... jenže i když se tu posereš, a na wicipedii zedituješ všechno o pohanství, život jde dál... teorie jsou teorie, zelený je strom života... mluvíš tu o archeologii.. ok... kolik archeologů znáš osobně? S kolika si mluvil o jejich názoru na duchovnonašich předků? Kolik sis toho z té historie vyzkoušel na vlastní kůži? Většina pohanů má načteno, osobně se archeologií i tou experimentální aktivně zabívám, historie je můj největší koníček a co? Stejně jako archeologové ti můžu potvrdit, že víra tehdejších lidí byla daleko pestřejší, než kolonka v encyklopedii... že i ta živá víra vikingů byla v různých oblastech jiná. Edda je zbírka mýtů a legend, ale to neznamená že v té knize je obsaženo vše brát jí doslovně klidně můžeš, to ti nikdo nebere,a le tvrdit že to je jediná správná cesta může jen úchyl s nějakou sociální poruchou. Když bys žil i někd ejinde než ve virtuálním prostoru věděl bys že i víra je daleko košatější než to co lze napsat v nějakém čánku, knize či do diskuze...
Jinak já uznávám většinu současných pohanských proudů, nemám problém ani s proudem etnických pohanů, ať už sou to lidé z pohanského kruhu, nebo lidé z Asatrů, slovanského rodnověří... nemám problém ani s lidma z ČPS a podobně i když tam sou na mě občas některé názory dost liberální... zvláště ty politické a etické... Rozhodně ale u nás nejsou rekonstrukcionalisté jak tvrdíš vymřelý druh.. naopak... mám síš poslední dobou pocit že jich nepotkávám na různých historických akcích zrovna málo.... ono některým to trvalo,a le spousta z nich se přez tu historii a život dostala i k duchovnu... jen je pravda, že nemají zase tak velkou potřebu prožívat svou víru ve virtuálním prostoru, což naprosto chápu. Jinak v katolické terminologii se moc nevyznám, beru že ty, jako jejich pátá kolona (nebo to máš tenhle měsíc zase nějak jinak?) jistě velice dobře ovšem pojem tradicionalista rozhodně není pojem užívaný pouze v kontextu s křesťany a dá se použít zcela libovolně při zachování obsahu i v kontextu z jakoukoli jinou zájmovou skupinou. Třeba je problém v té elektronické komunikaci, kdykoli můžeš dolibovolného kolektivu sám zavítat, sám sem ti nabýdl osobní setkání, nemám s tím problém... pokaždé souvneš s výmluvou jak s ebojíš o svou bezpečnost, takže kdo tu je paranoidní? Co? Dáme sraz? Seš ochotnej pokecat o všem mezi 4 očima? Za klávesnicí každej trochu povyroste... třeba je tohle ten problém, na obou stranách?
více zboží
