Hledám pohanské muzikanty z BRNA... na pohanský folk rock, můžu poslat dema
https://www.facebook.com/ivan.sale.31
(hudebně se celkem vyblbnu ve dvou balkánských kapelách.... ale ten pohanský folk rock bych chtěl
taky)
Thorbrand Odpadlík
Rozumím tomu, defacto většina pohanů co znám si podobným stavem prošla a někdy i několikrát za život... souhlasím i s tím, že výra by měla být plamenem. Problém je že tohle je fakt velice individuální záležitost, každej to prožije jinak, každej se s tím jinak popere, já měl podobnou krizi trvající tři roky a přitom, že šlo o krizi jsem si uvědomil až zpětně, když sem se z ní dostal... defacto šlo o to, že tak jako u tebe i u mě se v mládí vyskytla potřeba spirituality, která mě povznese, budu síky ní růst, bud ehnacím motorem a inspirac v běžném životě... páč sem byl samorost a vše pro mne začalo v době kdy internet byl v plenkách a knihy sem sice četl velice hodně a rád, ale o moc víc času sem trávil se psama v krajině, moje víra nabyla podobu a obsah, jaký má.... zhruba před 11 lety sem taky začal mít pocit že nutně potřebuju nějaký kmen, nějakou "pohanskou rodinu" s kterou budu sdílet své duchovno, i sem takovou skupinu našel, bylo to fajn, ti lidé mi byli blízcí a dodnes s nimi mám mnoho názorů společných, ale cítil sem, že by to znamenalo vzdát s emnoha hodnot, návyků a prvků obsažených v mojí víře abych vyhověl potřebám a snům druhých, přičemž nešlo o kompromis.... mohl sem si vybrat vzdát se svojí víry a přijmout jinou s podobnejma rysama, ale mít skupinu lidí s podobným názorem, nebo se na to vykašlat a raději se zaměřit na svou víru, zůstat jí věrný... vybral sem si to druhé a najednou sem si uvědomil, že nepotřebuju hledat skupinu. Že mám fungující rodinu, která sice nenese stejnou víru, ale nese ve své krvi odkaz předků, který nás spojuje, mohl sem lépe rozvíjet vztah s vlastní ženou a dětmi, nemusel sem potřeby své rodiny upozaďovat kvůli potřebám nějaké skupiny v níž někteří lidé byli spíše závažím. Další komunitu jsem našel kolem sebe v obyvatelích obce v které žiji... opět nepojí nás společná víra, ale pojí nás společná obec, společná půda, soužití, potřeby... ztratil jsem potřebu vymezovat se vůči jiným náboženským skupinám, páč by to muselo nutně znamenat i zavrhnutí části předků... takhle mám svou víru, která mi pomáhá fungovat ve skupině, která sice není složená z lidí stejné víry,a le je daleko podobnější těm komunitám, těch pradávných gens paganorum, od nihž dnešní pohané mají svůj název... Jsem takhle pro skupinu, pro své spoluobčany i národ schopný udělat jako jednotlivec více, než v rámci nějaké pofiderní skupiny, která se defacto uzavře do sebe a řeší jen své teologické problémy. Problém je, že dnešní společnost je rozštěpená, nábožensky, politicky etc. nevím jak bych přispěl k jednotě hlásáním, nějakého dalšího náboženství... takhle si sice nechávám tu víru pro sebe, nadruhou stranu ten plamen, tu energii co mě dává využívám k tomu abych byl platným členem společnosti a snažil se svou troškou bojovat vůči těm destruktivním vlivům, které naší společnost čekají...
Rushwolf:
Reakce k otázce v příspěvku "Před lety jsem začal studovat Slovany, Kelty, Germány..."
Těžko říct, často jsem si pokládal stejnou otázku a vždy jsem na ni odpověděl trochu jinak. Důvodů bylo možná víc. Možná mi vadilo právě to, že to byla jen má cesta a že jsem to dělal jen pro sebe. Nedokázal jsem svět kolem sebe změnit nebo obohatit, ani svůj vlastní život. Kromě toho, že víra změnila pohled na svět, tak nedokázala už nic dalšího. Spíš mi připadalo, že od života mě čím dál víc vzdaluje a odcizuje a bylo mnohem těžší nacházet své místo na světě a u lidí. Cítil jsem, že bylo nutné propojit nitro s běžným životem, vdechnout té víře život a nějaký hlubší smysl, hlásit se k ni veřejně a nalézt "souvěrce", jenže v tom jsem pohořel. Někde se stala u chyba, buď u mě, u mé neschopnosti nebo lenosti, nebo v systému, u víry samotné. Hlavou mi proudila sílící pochybnost ve smysluplnost a životaschopnost pohanství. Dokázalo mě sice oslovit a duševně "zaměstnat" na velmi dlouhou dobu, ale k jiným lidem bylo jak němé, jako nějaký dávno zaniklý neznámý jazyk. Byl jsem tedy výjimka, jednou z mála. My všichni, co jsme tady, jsme tou výjimkou. Já ale na rozdíl od jiných jsem to ale nepovažoval za nějaké "boží vnuknutí" či "boží přízeň", ale jen za vadu své vlastní osoby. Zřídka jsem se kdy zajímal o k životu neužitečným a nepraktickým věcem, pohanství mě možná oslovilo svou tajemností a iracionálností. Nepřineslo pocit smyslu života ani trvalé štěstí, ale na mysl působilo spíše jako svod. Po duchovnu hladový člověk tomu věřil jen protože chtěl, nikoli proto, že by objevil něco pravdivého nebo úžasného. Držet se zuby nehty takovéto cesty, která by byla jen mou a mým úkonem a která by naplňovala mou touhu po spiritualitě, jsem zavrhl. Nepřipadá mi, že by víra měla být jen mým prchavým zážitkem a pak nic, nebo jen nějakou potravou, kterou můžu zkonzumovat, sníst nebo vypít, strávit a pak vyloučit z těla, poté se zase znovu občerstvit a tak dokola, dokud se tím nepřejím a nepřestane mi to chutnat. Víra by neměla být jako jídlo. Měla by být jako trvalý plamen, světlem v temnotě, majákem nebo kompasem ukazující směr, k cíli, k pravdě, k vysvobození, k Bohu, to je fuk, ale to by mělo být hlavním smyslem víry, nikoli jenom nějaké krátké duchovní uspokojení.
"nelze definovat co to je "keltské" náboženství.. " respektive trochu to upřesním... nelze o keltském náboženství mluvit jako o něčem jednotném, obecně platném, dogmaticky ustáleném... když bys postavil vedle sebe dva kelty z různých časů a oblasti evropy, oba by samozřejmě vyznávali "keltskou" víru... ale v praxi by to u každého mohlo vypadat dost odlišně, jak ve smyslu složení pantheonu, provádění rituálů, etc. Můžeš si pak samosebou říct že budeš rekonstruovat život keltů, vybereš si století, vybereš si archeologicky definovaný kulturní horizont, uděláš si rekonstrukci šperků, zbraní, odění té doby.. ale o víře budeš z toho mála vědět minimum... můžeš tedy dát dohromady všechny informace, udělat si kompilát ale to už nebude rekonstrukce, to bude směs, která nebude respektovat ani krajové odlišnosti ani dobové odlišnosti, vývoj etc.
decyg
a jinak k tomu kopírování konkrétní cesty.. to je ten problém... ono technicky vzato nic jako náboženství keltů neexistovalo... respektive nebylo nic jako jednotný kult, nic co by bylo vlastní všem keltům, ty rozdíly mezi kmeny byly celkem výrazné, některé kmeny vykazovaly dokonce smíšené kulturní znaky s národy středomoří, případně s germány a dalšími etniky.. nelze definovat co to je "keltské" náboženství.. můžeš vytvořit určitý zjednodušený konstrukt a tvrdit že kopíruješ nějakou keltskou cestu ( i všeobecně vzato máme jen málo informací o jejich víře a praktikách) ale defacto na tom budeš podobně jako viznavači wicci... podobné to je s těmi germány... co je to náboženství germánů? Germáni jsou etnikum, které můžeme na našem území vysledovat od 1. století před naším letopočtem až do 6. století... a během té doby se i to náboženství docela měnilo, od defacto velice primitivního neolitické kulty připomínajícího náboženství, přez klasický polyteismus až po Arianství a ortodoxii... občas se do toho zamýchalo nějaké nepůvodní božstvo etc. Můžu čerpat z Eddy.. ale i to je dost málo na jakoukoli rekonstrukci.. v Eddě máš popis pantheonu, ale defacto velice málo se dovíš o fungování toho náboženství o liturgii etc. Opět tu z velké části člověk používá vypůjčky, analogie a fantasii, a osobní duchovní zkušenost, pakliže chce vystavět funkční systém. nemluvě o tom, že pro mě jako středoevropana nemá smysl navazovat na víru skandinávských u moře žijících lidí... Jinak co se rekonstrukcí týče, vím o čem mluvím, už 6 let se věnuji living histori, dělám dobu římskou B1 - horizont marobudovi říše, umím používat zdroje informací, spolupracuji s muzei i archeologi, o germánech mám velice slušný historický přehled... to co víme o jejich duchovním světě z doby 1. století i je velice sympatické... ale je toho málo na to aby si mohl něco "kopírovat" a tak to mám pouze jako ideologický základ a inspiraci na níž sem vystavěl svou vlastní víru, která vychází z mé vlastní duchovní zkušenosti.
Rushwolf. Jen bych chtěl dodat že také nesouhlasím s tím co děláš tak jako ty nesouhlasíš s mou maličkostí. " protože je
to defakto moje cesta a jsem za ní zodpovědný jen sám sobě i s přihlédnutím k našim předkům, jejihž odkaz lze rozvíjet i
jinejma než duchovníma cestama od angažování se v kultuře, osvětě či politice, protže jak správně píšeš, naší historií je i
křesťnská epocha a tak beztak člověk neuspokojí všechny předky tím jakou si vybere víru"... Tvoje cesta? Chápu že jako
"kelt" to máš o něco volnější, ale i tak by sis neměl vytvářet svou cestu kterou si rozvijíš ale nějakou předchozí kopírovat. I u
tebe mi nepřipadá že by si byl ten starý kelt, ale člen své vlastní víry která má členy seba sama s členy své rodiny max.
Thorbrande chápu že si plácáš od každého boha něco, jestli že to nenazýváš vírou ale duchovní cestou která je čistě
individuální, ovlivňujíc tě pouze psychicky a líbí se mi jak píšeš o Ásatrú jako nikoli o víře jakožto takové, ale o oživlé historii.
Mně se osobně nikdy nepovedlo najít tu stezku nebo snad uvěřit. Jako od rodičů vychovaný ateista se mi vše uzavřelo. I přes
ohromnou snahu jak jsem už popisoval se mi bohužel navázat vztah s matkou přírodou, bohem, duchem nebo s šestým
elementárním smyslem nepovedlo. A nežli jako víru jsem náboženství začal vnímat jako životní styl, což pro mě znamená
rekonstrukci života toho kelta, seveřana, gala... Ale nikoli nemám na mysli zcela zavrhnout celé nadpřirozeno jakožto to jen
omezit modlitby jelikož člověk nečeká odezvu..... Je to pro mě těžké popisovat snad mě chápete. A jak píšu tak jsem se to
pokusil praktikovat hned potom co jsem vzdal snahu spojit se s nadpřirozenem. No ale vzhledem k tlaku okolního světa
jsem i to musel značně omezit, takže se momentálně považuji za nepraktikanta pouze spícího pohana. Ale né vše se z mého
života vytratilo například ,při zabití králíka musím poděkovat jak jemu tak i bohům a alespoň jeho vnitřnosti darovat jako
oběť nebo jen poděkovat za určité mně vhodné náhody. Nečekám žádnou odezvu ale beru to jako slušnost. A však hned po
ukončení studia a nastoupení do pracovního procesu bych se tomu chtěl začít věnovat aktivně a kdo ví, třeba se mi u toho
dostane i vysněné odezvy třeba jen v podobě snu a já uvěřím.
" Před lety jsem začal studovat Slovany, Kelty, Germány a seveřany, od každého jsem sbíral inspiraci. Uctíval jsem bohy, ať už slovanské nebo severské, mým oblíbencem byl i galský Cernunnos, parohatá postavička v meditačním sedu obklopená lesní zvěří. Chodil jsem do lesa, klanil se slunci, naslouchal stromům, modlil se, zkoušel primitivně meditovat a metal runama snad v domnění, že bohové skrze ně projeví svou vůli. Poslouchal jsem hudbu, německé Fauny, norskou Wardrunu nebo maďarské The Moon and the Nightspirit a folk metal, který byl na vzestupu atd.,"
jen otázka... a proč si toho nechal... o tomhle to totiž defacto je, děláš to přece pro sebe, byla to tvá cesta a pakliže to naplňovalo tvou touhu po spiritualitě..? Nemá přece smysl věřit v něco jen proto že čekám, že se to stane masovou záležitostí nebo tak něco... chápu potřebu sdílení duchovní cesty... ale to prostě nemusí jít cestou masových organizací a už vůbec bych na tom estavěl svou osobní víru... jako mysli si o mé víře co chceš... ale já jí třeba jen proto, že u některých včetně tebe narážím na nepochopení nebo odmítnutí taky nezavrhnu, protože je to defakto moje cesta a jsem za ní zodpovědný jen sám sobě i s přihlédnutím k našim předkům, jejihž odkaz lze rozvíjet i jinejma než duchovníma cestama od angažování se v kultuře, osvětě či politice, protže jak správně píšeš, naší historií je i křesťnská epocha a tak beztak člověk neuspokojí všechny předky tím jakou si vybere víru
Tahle debata mě zajímá, protože před lety jsem si procházel tím samým jako nyní Decyg. Před lety jsem začal studovat Slovany, Kelty, Germány a seveřany, od každého jsem sbíral inspiraci. Uctíval jsem bohy, ať už slovanské nebo severské, mým oblíbencem byl i galský Cernunnos, parohatá postavička v meditačním sedu obklopená lesní zvěří. Chodil jsem do lesa, klanil se slunci, naslouchal stromům, modlil se, zkoušel primitivně meditovat a metal runama snad v domnění, že bohové skrze ně projeví svou vůli. Poslouchal jsem hudbu, německé Fauny, norskou Wardrunu nebo maďarské The Moon and the Nightspirit a folk metal, který byl na vzestupu atd., k pohanství mě to hodně připoutalo a naivně si namlouval, že se v Americe a Evropě schyluje k velkému návratu pohanství. V knihovničce mi kromě českých překladů islandských Edd přibylo mnoho další literatury, vyhodil jsem za knížky spousty peněz, zvlášť když pak ještě k evropským etnikům přibyli Egypťané, Řekové a Římané a pozdně antické mysterijní kulty a hermetismus, ale tak nějak jsem se duchovně i pragmaticky přimkl k severskému panteonu. Také jsem dost utratil za různé sošky bohů, amulety, runové sady, karty, trička s pohanskou tématikou a rohy na pití. Nebylo to ale nic platné. Na internetu jsem se bavil s různými pohany, ale narážel u nich jenom na nesouhlasy a nepochopení. Moje představa pohanství byla pevně inspirována kulty pozdně antické a pozdně vikinské doby, kdy kromě tradičního kontaktu s posvátnem lesů a hájů už existovaly také větší či menší obětiště a chrámy s obětníky či přímo kněžkou kastou. Bohužel jsem nenalezl žádnou odezvu ani pochopení u českých novopohanů, kteří se v drtivé většině orientují jen na primitivní temný pravěk, uctívání vztyčených šutrů, stromů a zvířecích totemů, a toto prokládají moderními teoriemi, C. G. Jungem a jeho archetypy, nebo kteří byli uchváceni monoteistickou Velebohyní feministického kultu Wicca a ve své netoleranci nebyli schopni uznávat nic jiného. Chtěl jsem jen rekonstruovat pohanskou víru takovou, jaká byla ve skutečnosti předtím, než byla křesťanstvím smazána z historie, jenže moje ideály tvrdě narazily. Byl jsem těmito novopohany nazván "skrytým křesťanem"(!) i "někým, co si chce jen hrát na drsného vikinga" (Ásatrú prý není pohanství, ale jen sdružení oživlé historie - living history), tak jsem zůstal sám, později jsem došel k závěru, že tihle pseudopohané nejsou tou skupinou, kam bych toužil zapadnout. Jejich duchaplné žvanění na internetu, na přednáškách v počtu o šesti lidech a schůze "dobré společnosti" v pivnicích mě nelákali ani trochu a postupně jsem i svoje pohanství pouštěl k ledu, později jsem raději začal studovat buddhismus, protože jsem typem člověka, co bez duchovna asi nemůže dlouho existovat. Nic ale není ideální, jak by se mohlo zdát, zaujaly mě především hlavně její starší formy, théraváda a některé školy mahájány. Třeba tibetský buddhismus s jeho tantrou a dzogčhenem mi moc nesedli, ani Zen mi zatím nic moc neříká. Buddhismus Diamantové cesty, který se v ČR přímo nabízí, je registrovanou církví a patří k nejúspěšnějším buddhismům nejen v ČR, ale i na Západě, považuji za sektu, alespoň tak mi to vyplynulo při četbě jejich materiálů, kde se velký důraz klade na uctívány duchovního vůdce karmapy, lamů a různých buddhů, respektive tibetských božstev, které mi na rozdíl od těch našich evropských pohanských příliš k srdci nepřirostly. Buddhista Diamantové cesty musí zachovávat bez pochybování věrnost k lamovi a podrobovat se jeho příkazům. Praktiky tantrického buddhismu, které popisuje slavný dánský "lama" Ole Nydahl, kladou na praktikujícího tak vysoké nároky, že prakticky není v jeho lidských silách je všechny splnit, jenom si je všechny zapamatovat musí být nadlidský výkon, a to jen prosím shrnuji jeho útlou knihu "Čtyři přípravná cvičení - první kroky v Diamantové cestě buddhismu", jako začátek fakt síla. Cítím v tom silnou atmosféru sektářství, snahu vymývat mozky a vytvářet poslušné ovečky, ale nikdo se nad tím nepozastavuje, asi proto, že Nydahl byl v Tibetu a učení obdržel z "první ruky", od karmapy. Můj rozum a můj pohanský duch to ale nedovedou strávit. Zato odkaz původního Buddhy Šákjamuniho mě zaujal velice, jeho filosofie, Zlatá střední cesta, mi připadá rozumná a smysluplná. Takže co dodat, každopádně pokračuji v duchovním hledání.
Decyg nikdo netvrdil že nejseš vítán... ale prostě nechápu proč furt někteří lidé čekají pomocnou ruku když každej z nás si tu cestu musí prošlapat sám.... všichni začínáme od 0 všichni máme stejnej start, stejné možnosti.... nemáš komu vyprávět báje? A co tvoje rodina? Rod? to je alfa i omega pohanství... založ rodinu, veď vlastní doácnost podřiď liturgii potřebám rodiny a svého "domu" ... co vlastně od víry jako takové očekáváš? Pohanských skupin, které mnohým hledajícím mohou nahradit rodinný kruh, nebo rod, taky není málo... chce to prostě hledat a ne stavět na dojmech... já třeba osobně neznám nikoho kdo by někde thorovým kladivem ubíjel potkana ze zverimexu, nadruhou stranu, vždy je potřeba aby to měl zdůvodněné ten co takovou věc dělá a měl patřičnou odezvu... pohanství nemá striktně daná pravidla, nikde nemáš psáno jak máš např. toho Thora uctívat.. ale stačí použít trochu selského rozumu, čím uctít boha, jehož atributem je statečnost a síla, který byl obráncem řádu proti silám chaosu etc. je celkem na snadě... všechno má svou logiku a řídí se zákonem akce a reakce... princip je defacto stejnej jako při jakýkoli jiný činosti... chci bejt vzdělanej, musím obětovat svůj čas, nakoupit knihy a učit se, chci bejt sportovec musím trénovat... Jinak Bejt pohanem v dnešní společnosti není nic za co by byl někdo odsuzovaej... sou lidi co potřebujou být v roli neustálejch otloukánků,a le myslím, že drtivý většine národa je u zadku v co věříš, když jim to necpeš, je jedno s kým souložíš, co jíš a jak se oblíkáš...
Čekal jsem ze narazis na ovecky... inu ja to nemyslel nijak
tak ze by se z nasi spolecnosti zrodil pohansky otec, mag
nebo saman. Mel jsem na mysli jen to ze by nam nekdo
mohl podat ruku s kazdodennimi otazkami ohledne
pohanstvi. Sam nedokazu byt praktikant. Jakmile clovek
neni v zadne komunite, nema s kym spekoluvat, vypravovat
legendy nebo pribehy, nikdo ho nepodrzi ,neudela oporu
proti ostatnim co ho odsuzuji tak s tim konci I kdyz mu to
neco davalo. A ja vzadnem pripadem nesouhlasim s tim ze
se vsechno dela v pohanstvi spatne, jen mi nepride spravne
kdyz nekdo pod Torovim kladivem obetuje krysu ze
zverimexu pro splneni prani. No... Uz asi nebudu otravovat,
vidim ze tu nejsem vitan.
Decyg aha... tak když teda víš jak to má bejt správně, tak se hochu podle toho zařiď... nechápu osoby co furt řešej jak se to pohanství dělá blbě, ale zároveň čekají že tu vyvstane někdo kdo si to všechno nastuduje, vyzkouší, postaví, zařídí a začne pást svoje ovečky... Většina pohanských cest barbarika praktikovaných širokými lidovými vrstvami fungovalo bez kánonu a dogmat, bez morálních příkazů a zákazů a k nim se vážícího učení o spáse či zavržení a bez složité liturgie. Všechny ty lidové kulty byly spíše než náboženstvím, výrazem nejvnitřnějšího cítění "pohanského" člověka. Ve vyspělejších starověkých "národech" pak sice existovaly složitější klty, obřady etc. např. v Římě, a tuto oficiální zjednodušenou představu dnes mámenaučenou... klasický pantheon s Diem v čele a kamenné chrámy...jenže to je hrozné zjednodušení, které naprosto ignoruje to náboženství davů ulic starého říma, všechny ty kolegia křižovatek a kapliček, všechny ty domácí láry, duchy polí, jednotlivých míst etc. Prostě nelze začít řádem a pak ho nutit ostatním.. napočátkubyl vždy chaos, nižší bohové, titáni, duchové, tursové, alfové etc. a až po kontaktu rodů, kmenů, kultur se to nějak vytříbylo... Rozhodně se nestane z nějakého bůžka nějaká mírumilovná osobnost jen proto, že ho vzýváš mimo oficiální "církev" síly, entity, bohové, zvy to jak chceš, jsou dané, záleží jen na tom s kterou se "spolčíš". Pokud máš ale názor jiný, tak nic proti tomu... nechtěj ale po nikom aby ti tu pro tebe vystavěl chrám nebo společenství... žijeme v informačním věku, můžeš si o bozích o kultech o spůsobu liturgické praxe zjistit první poslední,můžeš se to naučit, nechtěj to tedy po druhých.
to jen tak na okraj...
více zboží
