Prázdný: Pocházím z ateistické rodiny a jsem pochopitelně nepokřtěný. Studoval jse přírodní vědy. Zakotvil jse u neopohanství přírodního typu, uctívání přírody jako úžasného celku kde je vše obdivuhodně provázáno předivem vzájemných vztahů. Tím co jsme determinuje náš genetický kód. Někdo má víc genů germánských jiný slovanských, židovských, keltských, máme geny cikánské či geny afričanů. Když posloucháme svůj vnitřní hlas tak někdy těžko rozeznáme svojí pravou identitu. Je to naprosto běžné skoro u každého. Již jsem psal že mě pomohla meditace kterou jse si vypůjčil z buddhizmu. Stále nevím kdo jsem, ale již vím jakou cestou se vydat. Co se týče pohanských božstev, jejich egregor je již velmi slabý a je třeba ho teprve postupně obnovit či uctívat nová moderní božstva. Ateizmus je rovněž velmi dobrým východiskem. Buddhizmus se bez boha docela dobře obejde. Buddha není žádný bůh, jenom se mu při meditaci rozšířilo vědomí a on uviděl o něco více než ostatní. Zabývám se channelingem a vím, že poměrně silný egregor má Ježíš. Ten ovšem s dnešními církvemi a jejich učením nemá nic společného. Ty se jen snaží z jeho jména vytřískat prachy a majetek, přitom ale neváhaly mučit, upalovat a páchat genocidu na indiánech. V dnešní mamonem prolezlé době je těžké najít pravou cestu, moho lidí je „hledajících”. Žádný návod jak najít správnou cestu neexistuje. To si musí každý sám...
Citim se prazdny a nenaplněný tím ze, nemam viru v nic.
Jsem ateista to mi nevadi, nikdy jsem o nicem nepremyslel
ale postupem casu co sem zacal chodit do prirody a zit
metalem tak sem se zamiloval do vikingů... Do jejich
kultury, viry, zpusobu zivota. Chtel jsem se jednim z nich
stat, studoval jsem jejich mytologii a Ásatrú ale mam
problem ze, jsem slovan a sem za to rad. Vikingove jsou
germani a ty ja nesnasim. Tak jsem asi pul roku studoval
slovany ale ty me tolik nenaplňují... Take duchy
domorodych americanu ale ty mi jsou moc vzdaleni...
Prosim poraďte mi co jsem. A jakou cestu si mam vybrat
Rushwolfe, nevím pořádně co ti odpovědět. Napsal jsi velký kus svého osobního pohledu na pohanské duchovno, za to ti mohu maximálně poděkovat, že jsi dovolil, aby bylo krapet nahlédnuto do tvého života a duchovního nitra, ehm, abych řekl, můj pohled je v určitých pohledech vesměs podobný, jen přístup se mi zdá odlišný. Mezi námi je velký rozdíl v tom, že tobě k víře vědomý pocit přítomnosti existence nějaké božské síly, jako třeba bůh Tiwaz, možná jakmile vejdeš do lesa na nějaké zajímavé místo, zakoušíš jeho přítomnost. Mě ale toto pouhé vědomí nestačí. Více než-li vlastním pocitům jsem důvěřoval knihám, chtěl jsem se o bozích a pohanském náboženství dozvědět co nejvíc, abych to mohl aplikovat na každoroční slavení svátků a tvorbě modliteb, které by nebyly jenom říkankami o přírodě, přičemž jako osamocený jedinec jsem v tom musel spoléhat jen sám na sebe. Například bůh Tiwaz, o kterém toho nevíme skoro nic (pokud pominu severského boha války Týra z Edd, který je vlastně jeho pozdější podobou), je pro mě bohem mlčícím, němým, de facto mrtvým. Také jsem se o něj zajímal, také jsem se pokoušel jej ve své mysly oživit, ale nikdy se to nepovedlo, nebo jen na velmi krátkou dobu, protože mysl se neustále stáčela k historicky mladšímu a známějšímu, byť geograficky vzdálenějšímu, Týrovi a ostatním Ásům a Asynjím, zvláštěpak k Ódinovi, Thórovi a Freyovi, a to z velké části díky Eddám. Chudák Tiwaz nemá šanci vedle nich uspět. Nemůžu za to, mysl tak prostě byla nastavena, aby dávala přednost významnějším informacím před těmi méně významějšími a nejasnými. Nebo jsem vážně jen stavěný spíše na nějaký typ „víry knihy“, protože si pamatuji, že po přečtení Snoriho Prozaické Eddy a mytologické části Poetické Eddy jsem si smutně povzdechl, že toho bylo málo, chtěl jsem víc. Ne proto, abych věděl, jaký ten či onen bůh nosí jakou barvu ponožek, ale aby je bylo za co uchopit a probudit k životu. Vědomí, že mýtus je významným a v pohanství vlastně i jediným nositelem posvátného příběhu, nejen podřadných informací typu barvy ponožek. Ale jak jsem řekl, bylo toho málo a chtěl jsem víc. Tentýž pocit jsem měl po přečtení Bible, na tak tlustou knihu a tolik stránek mi toho připadalo málo, děj se točil pořád kolem stejných událostí (exodus Židů, proroci, králové, zajetí Židů atd.), občas něco bylo řečeno významného k Bohu nebo od Boha, ale bylo toho poměrně málo a to málo se ztrácelo na tolika stránkách ve zhuštěném textu. Musím ale říct, že jsem si vyloženě užíval ty pasáže Bible, které vyprávěly o osudech judských a izraelských králů, jak různě zápasili mezi monoteistickou vírou židovskou a cizí vírou polyteistickou a jak je Bible propagandisticky zvěčňovala v černobílých odstínech. Občas jsem u toho zažíval duchovní a morální dilema. Člověk by skoro fandil králi Šalamounovi, když naproti Chrámové hoře, kde stál židovský chrám, nechal na jiném kopci vystavět chrám Baalovi. Prostě pragmatik jak se na správného krále sluší a patří, ale z moderního pohledu multikulturalista, na kterého musel krátce poté přijít Boží trest. Křesťanské církve by si z toho mohly vzít ponaučení, když vítají alláhovce nebo je jen smířlivě trpí. No jo no. :-P
Takže asi tak, moje víra měla vždy trochu jiný mechanismus. Nevím jestli je to mechanismus lepší nebo horší, ale nějak vždy mě popoháněl dál. To co jsem většinou o pohanství napsal, nebyl většinou můj duchovní pohled, ale spíše racionální pokusy vymyslet vhodný plán pro fungování té či oné pohanské tradice, jinak kdyby ses mi podíval pod pokličku do hlavy, zjistil bys, že moje osobní víra není taková, jak většinou ve svých dlouhých příspěvcích pohanství líčím. Osobní víra není ani u mě jenom o pramenech a historických údajích, skýtá mnohem větší možnosti, jak většinou sám říkáš. To co jsem od novopohanství a novopohanů vždy očekával bylo jen to, že se dokáží ke každé své novotě bez pocitu hanby přihlásit, tak jako má každá kniha, báseň i obraz svého autora, tak i každá pohanská praktika a rituál, který není původní, má svého autora, je jedno jestli konkrétního jedince či organizaci, to aby bylo jasné, že určitá pohanská praktika eventuálně není z roku 920 jak by se mohlo třeba zprvu zdát, ale ve skutečnosti z roku 2010, tak aby v tom byl přehled a bylo možné s tím dál pracovat. Problém v diskuzích nastal pokaždé ve chvíli, když nějaký novopohan nějaký svůj vlastní přístup shledával jako dobrý v rámci celého pohanství, například situace, aby prý nebylo přiživováno nechtěné staromilství a zpátečnictví je nanejvýš vhodné a dobré uctívat boha počítačů pro každého, aniž by byl brán zřetel na to, že o to někdo nemusí vůbec stát. Takže chyba buď byla v přístupu, nebo v komunikaci. Tak jsem byl já nazván zpátečníkem, co si chce „hrát na drsného vikinga“ apod. Vždy jsem ale měl podezření, že moje příspěvky byly z větší části nepochopeny. Dost to naštve, když hodinu a půl smolím nějaký příspěvek a potom během pěti minut po odeslání se na něj objeví nevybíravá reakce, která jej komentuje překrouceně nebo jen něco vybraného z toho. To pak je těžké se o něco snažit.
Tyhle stránky moc neznám, ale kupodivu je už po krátké prohlídce jasné, že přinášejí mnohem zajímavější a objevnější články o pohanství než-li třeba web Pohanský kruh věčně se točící v kruhu chabých úvah a teorií. Příjemně mě překvapila vysoká úroveň článku bohatě opředeného fakty a podloženého nejrůznějšími zdroji včetně rozsáhlé bibliografie. Přesně takhle si představuji články o pohanství, ať už byl článek sepsán nebo jen odněkud opsán... Musím jej doporučit všem.
http://sagy.vikingove.cz/pratelstvi-s-bohem/
Opravdu příjemné obohacující čtení, dokonce i pro člověka jako já, který po letech zájmu to s pohanstvím definitivně vzdává, ale který bude i po mnoho dalších let žasnout nad dalšími výsledky a objevy seriózního bádání, jež bude snad nadále rozšiřovat vědomí o víře našich předků stále opředenou mnoha tajemstvími a tím pádem i potírat různé moderní mýty, které se na pohanství s přispěním různých šarlatánů postupně nabalily.
Pro Rushwolfa je to možná nezajímavý typ četby, pro pohanství příliš neživý a nudný. U mě ale budou vždy vítězit pravda a fakta. Rushwolf mi může vyčítat, že jsem pohanskou víru nikdy s novopohany nepraktikoval, k tomu jen říkám: fajn, proti tomu já nic nenamítám, ale co se týče vědomostí o pohanských náboženstvích, tak to jsem vždy dával přednost přesným důkazům, zachovalým pramenům, zkrátka odhaleným pravdám a nikoli smyšlenkám a fantaziím od různých šarlatánů, ať už se zdají být sebeduchovnější nebo jsou nejbarvitěji vylíčeny. K pohanství jsem vždy přistupoval smrtelně vážně a tak se ani dnes vůbec nedivím, že jsem se v minulosti dostával s různými šarlatány a improvizátory do křížku. Nelituju toho ani dnes.
Astronomické jaro přichází. S ním i keltský telegraf. Naši předkové žili v souladu s přírodou. Moderní technologie, počítače, mobily, sociální sítě nejsou špatné, ale souznění s přírodou nahradit nemohou.
http://m.ceskenoviny.cz/nejnovejsi/zpravy/v-sobotu-v-noci-rozzari-kopce-v-cr-ohne-keltskeho-telegrafu/1327266
Co se týče naší existence v evropském prostoru, tak začíná někdy s koncem doby ledové před cca 12000 roky. Tehdy podle vědců došlo k velké změně v genetické výbavě obyvatel Evropy. Odkud jsme přišli? Nevíme. Je zajímavé že v genetickém materiálu Evropanů je několik procent genů Neandrtálců a ještě nějakých dalších blíže neurčených skupin Homo Sapiens. Původní africké černošské obyvatelstvo tyto geny nemá. My Evropané jsme byli tedy docela promiskuitní. Naše historie a tedy i religionistický vývoj je tedy takový. Jednotlivé kmeny si základy náboženství samozřejmě přinesly již z původní vlasti. Odkud vlastně pocházíme?
PS: add smrtelnost Evropských bohů. a bohů obecně.. je to otázka... Titáni byli svrženi do tartaru, ale jejich existence v něm přetrvává a nemusí být definitivní... podobně bohové germánští při Ragnaroku "zahynou", ale poněm opět povstanou. Smrt je z hlediska víry velice relativní.... ateista většinou bere smrt jako definitivní... pohané, budhisté,hinduisté,etc. jen jako přechod z jedné úrovně existence na jinou... v bitvě o Ragnaroku jsou přeci v obou armádách zastoupěni lidé a bytosti jak z Hellu, tak z Wallhali... čili lidé "smrtelní" ale ne v definitivním slova smyslu
Thorbrande, nemyslím, si že věřit by se mělo pro spoečnost a lidi okolo nás... tohle prostě tak nějak neuznávám, víra je o vztahu jedinců k bohům, a i když naši předkové měli nějakou jednoto víru, koncept... jedinec od jedince jíprožíval jinak, preferoval různé bohy více nežli jiné etc. Souhlasím s tebou však v tom, že víru a tradice je dobré uchovat, zvláště pakliže cítíš že ti do života přináší pozitivní hodnoty, jsem ale dalek toho cpát svou víru druhým a byl bych toho dalek i v případě, pakliže bych věřil v nějakou tebou více uznávanou. Rozhodně to není o sobectví, když se obracím ke svým bohům a předkům, obracím se k nim s modlitbou za svou rodinu, své blízké a přátele,podobně jako jsem věděl že i má babička se modlila za nás za všechny i když jsme víru v Krista nepřijali. Jsme v 21. století a zároveňv určitém bodě nula... víra pohanská ke které se vracíme vznikla jako rodová záležitost, přerostla v záležitost kmenovou a tak dále... dnes jsme ve stavu kdy struktira společnosti jejiná a většina lidí si musí procházet strastiplnou cestou duchovního hledání... ovšem stojíme defacto tam kde jednou v dávné minulosti byly i kořeny např. toho čemu říkáme dnes Asatrů. Zkrátka máme tu šanci založit rod, předat svým potomkům, své ideály, hodnoty, morálku a když se hodně poštěstí i stejnou víru... já začal tím ež jsem si vybral ženu,která byla také věřící a duchovně spřízněná s mou cestou a společně vychováváme tři děti... v podobné fázi je ispousty mých pohanských přátel napříč tradicemi... ovšem to, zda se podaří předat něco další generaci je otázka... žijeme v jiné době s úplně jinými okolními vlivy a tlaky... a pokud člověk nechce jít cestou těžkého vymytí mozku svých dětí, nemá záruku, že i když proně bude vzor morální, budou mít i stejnou duchovní zkušenost.
Co se týše pevninských germánů a Eddy pro mě je podstatné, že v systému indoevropské víry panuje jistá šablona... máš tu určité typy bohů, například Hromovládce-vládce nebes, bohy války, etc. Co vím o Germánském Tyuzovi? Vím že byl ve své době nejvyším bohem, že byl vládcem nebes, byl to bůh válečníků, práva a pořádku... defacto i úplně intuitivní minimum, vědomí, že tu je mocná bytost na kterou se lze obrátit, je důležitější faktor, než to, že se z nějakého mýtu o ní, dozvím i barvu jejích ponožek... to je totiž defacto už dost variabilní a bylo i v době kdy byla zapsaná Edda, dozvěděli jsme se jednu variantu ale rozhodně to nevylučuje vastní abstrakci a projekci bohů. Jen takmmochodem k těm rodokmenům.. zrovna v Edde je zachyceno několik ság, které si navzájem odporují ve smyslu kdo s kým je příbuzný etc. ale to jen na okraj... osobně prostě i když Eddu v knihovně máma ctímjíjakokulturní odkaz Evropských předků... nemám moc rád tyhle perzonifikace bohů... vysvětlímna příkladu který i toběasi hne žlučí... řešilo se zda bohové prodělávají vývoj nebo ne... zda třeba bohové ve Wallhalestále bojují meči a sekerami,nebo mají (lze si je představit) moderní zbraňové systémy a technologie... jako... nevím jak tobě, mě tohle připadá ujetý...nadruhou stranu, je pravda že různé představy byly vždy poplatné době i ti Germánští bohové z Eddy odpovídali nejnovějším trendům doby železné... o čem to ale u všech bohů je podobné diskuze... a sám si asi umíš představit k jakým koncům podobná snaha bohy svázat nějakým přesným popisem vedou... Pro mě je putna jakv ypadá bůh války, jaké nosí zbraně, ... je to pro mě prastará entita, po které chtějí lidé bez ohleduna výzbroj už tisíciletí totéž... vítězství. A ona od nás už tisíciletí také totéž... oběti na životech, krev, odvahu, lstivost etc. No... možná to je trochu nepřesný, páč už s emě nechcemoc rozepisovat, chci už do postele... al eje topodobné jakos těma bohama počítačů... i já si myslím, že je hovadina vytvářet nějaké nové umělé bohy nových technologií, když už od pravěku tu defacto všechny základní aspekty jsou... čili je to zase jak s těma bohama války... naco vymejšlet boha atomových zbraní (chápu že třeba v šintoismu je to s bohama trochu jinak, ale tam je to spíš o tom, že každá věc má svou duši, kami... něco na způsob pokročilého animismu) když tu je bůh války, prastarý "princip" a bude tu bez ohedu na to čím se lidi budou vraždit. Tohle je zkrátka promě podstatný abych věděl že tohle kolem mě na duchovní úrovni je, nepotřebuju písemné prameny, stačí měvědomí přítomnosti těchto sil a principů, které prostupují náš svět a v součinnosti s praxí si je člověk obalí reáliemi, jaké mu vyhovují... Sám přeci uznáš, že víra není závyslá na nějaké knize... vysaď písmem a tradicí nepoznamenané děti na ostrově, za pár generací tam najdeš jak určitou kulturu a civilizaci, tak i náboženství, které jistě bude obsahovat tytéž principy jako mají náboženské systémy kdekoli na světě.
Takže pokud někdo chce a má potřebu jet podle Eddy, je to vpořádku.... ale přijdou mě legitimní i jiné cesty, zvláště pokud je zachován určitý kulturní a geografický kontext. Obojí je stejně dobré, ale u obojího hrozí různá rizika a slepé uličky...
Rushwolf a alien: Ještě jsem k předchozímu příspěvku chtěl na konci dodat, že právě proto jsem upřednostňoval Eddu a severskou mytologii než-li jiné mytologie bez pramenů a bez zachovalých mýtů, kde se nám bohové dochovali jen jako jména, viz náboženství pevninských Germánů. Připadá mi smysluplnější uctívat severského Ódina, který má v severské mytologii obsažen velkou část svého životopisu, než-li nám bližšího pevninského Wotana nebo Tiwaze, o kterých nevíme skoro nic a stejně jsme v jejich případě, i když to mnozí neradi přiznávají, zcela závislí odvozovat celou jejich osobnost ze severské mytologie, jen ty severské mýty nechávat za sebou. V tomhle spíše vidím problém, že to pohanství je neúplné, takové jaksi nedomrlé. I když můžeme říct, že uctíváme svého nám kulturně a geograficky bližšího boha, tak nám chybí všechno ostatní. Z toho může pak vzniknout akorát jen nějaká dost nepřesná oslavná píseň nebo anglický chant velebící vlastnosti boha, jako třeba u bohyně příchod jara nebo u boha jeho sílu, ale nic z jeho specifického životního příběhu, zkrátka nic, pak ale nelze tvrdit, že se jedná o tradici. Takový byl odjakživa můj pohled na různá germánská a keltská novopohanství zaměřující se na období, na které leží neproniknutelný stín zapomnění. Proto raději preferování severského náboženství, i když jak Rushwolfe říkáš, že sever obsahuje myšlenky, které nám lidem z pevniny nejsou úplně vlastní (bůh moří apod.), což ale já třeba za tolik podstatné nepovažuji a vzhledem k dnešní globalizaci je už přeci jenom i ta naše česká kotlina příliš malá. To vnímám jako úplně normální, vždyť už i ve starověku museli Římané přejímat náboženství od Řeků a Etrusků, nemluvě o spoustě jiných kulturních a technologických výpůjčkách, které se šířily se zbožím po obchodních trasách ve Středozemním moři. V takovém světě dnes žijeme i my. Já vím, že někteří by rádi chtěli zpět naše původní náboženství, které bylo ušito přesně na naší míru, jenže s absencí pramenů to dnes prostě není možné.
Rushwolf: Ano, v tom máš asi pravdu, víra musí sloužit lidem, ale jako celku, ne jednotlivcům, čili jak říkáš "věřit v první řadě kvůli druhým", "kvůli společnosti". Samozřejmě, že je tu prostor víry u každého jednotlivce, ale "víra žitá kvůli druhým" je sebereflexí na otázku vlastního přežití, vždyť pokud mluvíme o náboženských "tradicích", tak by k tomu měla přirozeně patřit touha tuto tradici zachovávat, to neznamená jen, že budu tuto tradici dodržovat já sám jako jednotlivec pravidelně jako svátky, ale také že se pokusím tuto tradici zachovat tím, že ji předám někomu dalšímu. Ano, pohanství nebylo misionářské náboženství, ale jedno je zcela jisté, že pohané svou víru šířili alespoň v kruhu rodinném. Své zvyklosti, rituály a tradice předávaly svým potomkům, starší členové rodiny mohly převyprávět mýty mladým. Dále můžeme počítat s tím, že v rámci kmene (až po raně středověké knížectví) byl jistý kněz, náčelník nebo kníže, který se staral o duchovní záležitosti a pohanskou víru udržoval v rámci společenství, sice tuto víru asi nešířil "misionářsky" do různých vzdáleností mimo svou domovinu, ale určitě k duchovním záležitostem dovedl přizvat všechny členy svého kmene. K něčemu takovému docházet muselo, od starověku až po raný středověk docházelo téměř všude k opožděným pohanským reakcím na sílící šíření křesťanství. Tedy za mě říkám, že šířit pohanství osvětou a misionářsky spíše ne, ale říkám ano snaze přizvat všechen lid, celý kmen, národ. Pohanství nikdy nebylo esoterickým náboženstvím pro úzký kruh zasvěcenců, a i když se jistě nepodaří přizvat všechny, tak přesto by se to dělat mělo kvůli úmyslu zachovat tradice a dědictví, dělá se to pro bohy a pro pohanské předky. Ale chápu, že mnoho pohanů takto vůbec neuvažuje, zejména těch méně etnických, že motivací pro jejich víru bylo úplně něco jiného. Přesto nechávat si tuto víru jen pro sebe mi může v určitých případech připadat jako jistá forma sobectví.
S tím buddhismem to zkoušet budu, zatím jsem ještě víceméně na začátku.
alien: Zajímavý názor, i když nazvat buddhismus pohanstvím bych asi neudělal, stejně jako hinduismus, který je přeci už jen pohanství o něco blíže. Je to kvůli specifickým naukám o karmě, reinkarnaci a možnosti dosáhnout osvobození-osvícení, které nikde jinde nenalezneme, právě díky nim jsou i bohové považovaní za smrtelné bytosti, které jen dosáhly lepšího zrození.
pro aliena a všechny: Pohanství smrtelné bohy většinou nezná, třeba takoví titáni jsou svrženi Olympany do Tartaru, jen severští Ásové umírají při Rägnaröku, ale žádné z nich si nepohrává s myšlenkou, že to jsou bytosti rovný lidem, a buddhismus dokonce dodává, že člověk má mnohem větší šanci na osvobození než-li božstvo, právě kvůli možnosti poznat pozemské strasti a utrpění. Co k tomu dodat?
Buddhizmus neodsuzuji. Není to náboženství křesťanské, je tedy vlastně pohanské. Jako velké světové náboženství ale i on má svoje neduhy projevující se krvavými konflikty. To u míruplného neopohanství neexistuje. Kdysi jeden buddhistický učenec na otázku co to je buddhizmus odpověděl. „Zastavení mysli”. Jednoduchá odpověď jako facka. Naučil jsem se správnému způsobu meditace. Žádné drogy, LSD, houbičky, halucinogeny. Buddhizmu vděčím za mnohé i když nejsem jeho vyznavačem...
Teda "víra" etc. ... mám tam nesekaný chyby, ale to je jedno, zkrátka snad si trochu pochopil co sem chtěl říct... a pokud se dáš na buddhismus, tak držím palce... přijď pak někdy poreferovat jak ti to sedlo a jaké si našel odpovědi
Víra má sloužit lidem... nazýváš mou víru zcestnou? protože neslouží k reivalu pohanství? Chceš tím říct, že věřit máme v první řadě kvůli druhým? Kvůli společnosti? V tom se obávám, že je hlavní příčina tvých problémů s jinejma věřícíma... máš prostě jinou představu o důvodech proč lidi věří... pokud si od víry čekal nějakou ideovou národní vzpruhu, pak chápu že seš zklamanej... ale o tomhle není ani křesťanství i tam jde o jedince a pro křesťana má smysl být křesťanem i někde mezi kanibali co jeho víru nikdy neakceptují, proč by tedy pohanství mělo mít smysl jen jako agitka a nějaká demonstrace něčeho... (jinak myslíš že naši předkové víru nepřispůsobovali... či spíše že jejich výra nevyplývala z jejich aktuálních potřeb a nešla ruku v ruce s dobou?!) Navíc nevím které knihy něco takového slibovaly a už vůbec nechápu z jakého titulu... většina novopohanské literatury, hlavně té západní není nic jiného než sebeprezentace autorů a jejich názoru, nemůžou a ani nemají právo mluvit za pohany jako celek. Pohanství je z mé osobní zkušenosti v první řadě hlavně o potřebě osobní spyrituality každého člověka a tu bude mít lidstvo vždy, takže o pohanství se nebojím, bez ohledu na to zda bude nebo nebude jen okrajovou záležitostí několika málo jedinců. Pohanství nemá žádné dogma jako křesťané, či muslimové, které by hlásalo, "šiřte mě do světa". Spousta lidí nepotřebuje k životu pohanství, spousta nepotřebuje ani islám ani křesťanství ani buddhismus, tak to prostě je, je to o sosobních potřebách jedinců, ne o tom, která ta víra je lepší a jediná zprávná. Pokud ti tohle nevyhovuje, pokud si v pohanství nenašel žádné poklady ani moudrost, je to v pořádku v pořádku, to ale není chyba pohanů ani pohanství jako takového, prostě ti to asi není dáno, jako mě není dáno najít sse v křesťanství, a nikdo nás nenutí, ale to že si v tom nenašel nic ty neznamená, že to tak objektivně je i pro všechny ty pohany na celém světě, pro které to význam má. Skus to s tím buddhismem, mě třeba zas přijde tak nějak odtržený od reality, zbytečně se v životě nimrá než aby ho žil, žehrá na materiálno, mě zas přijde že stát nohama pevně na hmotné zemi je to nejlepší... sou to ale dva subjektivní pohledy a nikdo ti ho nebere... spousty budhistů jsou šťastní, úspěšní a spokojení lidé, stejně jako spousty praktikujících pohanů... Naštěstí tu stále máme svobodu víry a věř, že mě to vůbec neurazí, když se na buddhismus vrhneš... naopak rád si někdy vyslechnu, tvou přímou zkušenost, jakou si praktikováním získal a co ti to přineslo do života. Každopádně i na tom budhismu je vidět že to není tak jednoduché jak se zdá... pokud by stačilo k zodpovězení všech otázek samotné Buddhovo učení... proč je nutné tolik jeho forem a cest? A která je ta správná?
Rushwolfe, já se nevzdávám Eddy a pohanské víry v bohy kvůli tomu, že by mi nevyhovovaly nebo že by se neosvědčily, ale kvůli tomu, že v životě nenašly své uplatnění, které by si právem zasloužily. Některé knihy o novopohanství slibovaly veliký pohanský revival, návrat ke starým bohům a tradicím, ale nic z toho se neděje ani k ničemu takovému nespěje. Tvůj přístup k pohanství mi připadá nesmyslný a zcestný, nepřipadá mi nastavený tak, aby vedl k obnově staré víry a tradic, ale k tomu, aby pohanské dědictví nuceně podroboval představám a nárokům moderní doby a dnešních novopohanů. S tím já nesouhlasím, pokud tobě takový přístup připadá vhodný a smysluplný, pak já tvrdím přesný opak a k tomu jej navíc pro sebe shledávám nevyhovujícím. Vidím tu příliš mnoho rozporů, které mi nevyhovují, nevyhovuje mi novopohanské pojetí slova „tradice“, ani to, že novopohané neberou vážně historii, Eddu a další prameny. Proč mám tedy stavět svou víru na něčem tak nestabilním? Čím je novopohanství dnes a čím bude za deset, dvacet let, bude s takovým přístupem ještě vůbec? Pokud přešlapuji na jednom místě, tak jen kvůli tomuhle, a vůbec nelituji, že jsem s pohanskou praxí vůbec nezačal. To co o poměrech v pohanství vím mi bohatě stačí k vědomí, že bych nebyl s tím spokojený. Sleduji vás dlouho a je mi jasné, že jste žádnou moudrost ani rozumný nadhled nezískali, připadáte mi jako hloupí lidé a mentalitu máte stejnou jako všichni čeští ateisté, tak jaké bohatství má člověk v pohanství hledat a proč s pohanstvím vlastně vůbec začínat? Existují jiná náboženství, která jsou možná lepší, mnohem hlubší a smysluplnější, kde vyznavači nezpochybňují své vlastní prameny a texty, přistupují k nim s úctou, nehádají se, umí si vážit jeden druhého atp., tím třeba může být buddhismus. Jenom v Praze existuje několik buddhistických skupin mnoha odlišných tradic, donedávna jsem o nich ani nevěděl, teď mám o nich celou brožuru i s kontakty a stačí si mezi nimi jen vybrat, záleží jenom na tom, co bude člověku více bližší. A co chudáci pohané, ti nemají nic, jako kdyby ani neexistovali, to je smůla, svět o nich neví a nezajímá se o ně, ale to je jejich problém, možnosti mají všichni stejné, stačí jenom chtít a makat. Ostatně mahájánové formy buddhismu mají také různé bohy a bohyně, takže pro bývalého pohana či sympatizanta by eventuální konverze k buddhismu neměla být problém. Nebýt toho hraní si na Germána, Slovana či Kelta, možná už pohanství není ani potřeba. Možná buddhismus dokáže odpovědět na všechny důležité otázky, třeba bych měl svůj duchovní vývoj začít směřovat spíše tímto směrem. Ani mě se nechce dlouho přešlapovat na jednom místě a třeba mi Buddha s tím pomůže, asi ne nadarmo se o něm říká, že je „učitelem všech lidí i bohů“. :-P
Je to vážně škoda, ale vypadá to, že pohanství k životu možná ani nebudu vůbec potřebovat, takže se asi spolu brzy rozloučíme natrvalo.
více zboží
