pohanští Bohové jsou zpět
 
moudra: Víno neříká: jdi! ale: seď! (srbské)

ZPRACOVÁNÍ KOVŮ - METALURGIE

Keltové razili mince poprvé ve 3. století př. n. l. a za vzor si vzali statér Alexandra Makedonského se motivem bohyně Pallas Athény. Impulsem k ražení mincí se stal stále se zintenzivňující obchod mezi jednotlivými keltskými kmeny, Etrusky, Římem atd.
Kovy, které byly použity pro ražení mincí, byly zejména: zlato, stříbro, měď. V časech, kdy na našem území žili galové, bylo naše území rozhodně bohatší na zlato, než dnes. Získávalo se především šlichovou prospekcí (ryžováním) ze zlatonosných řek a potoků Českého masívu: Otava, Bojovský potok, Břežanský potok atd. Nebo také z křemenných žil jílovského pásma (Jílové u Prahy, Nový Knín) či Zlatých hor. Keltové si potrpěli na různorodost mincí, bylo na nich velké množství motivů: zvířata, Bohové či lidské postavy. Nejznámějšími keltskými mincemi se staly duhovky. Jedná se keltské mince ze zlata miskovitého tvaru, které se razily přibližně od počátku 1. stol. př.n.l. Nalézají se poměrně hojně v pásu území od Čech až k Francii.

KELTSKÉ MINCE

Keltské mince



KELTSKÉ DŮLNÍ DÍLO

keltská hornická štola

Průřez keltským zlatým dolem

Dobývání nerostných suroviny Kelty se provádělo převážně těžbou z povrchových výchozů horniny (v oxidačním pásmu) nebo rýžováním. V Čechách neexistují přesvědčivé důkazy o nějaké zásadnější důlní činnosti Keltů. V některých částech Evropy se však dochovala nejen samotná důlní díla, ale dokonce i hmotné důkazy o tom, že keltští horníci zvládali tuto činnost poměrně obstojně. Ve známém rakouském Hallstatu se dolovala sůl (našly se zde mimo jiné i dřevěné palice a lopaty). K dobývání rud se používalo kladívek a želízek. Po ukončení těžby zbyly v podzemí prostory, jejichž tvar můžete vidět na obrázku. Vyznačují se vejčitým průřezem, který se u počvy (spodní část štoly) radikálně zůžuje. Keltské doly s touto charakteristikou se našly např. ve Francii (St. Yrieix - la Porche, oblast Limognes). Dr. Viktor Goliáš z PřF UK se však domívá, že i u nás ve Slezsku (Zlaté Hory - Sv. Marie pomocná) těžily staří Keltové zlaté rudy podzemním způsobem a tuto domněnku dokumentuje podobou s francouzskými štolami.

ZPRACOVÁNÍ SUROVIN (halštat a latén)

Mezi hlavní suroviny, které se u nás v tomto období zpracovávaly, patřily především kovy, keramické suroviny a taky by se nemělo zapomínat na sklářskou výrobu, která u nás byla rozšířená v laténské době.

Hlavní u nás zpracovávané kovy byly železo, zlato, bronz a také stříbro, které se většinou dováželo ze zahraničí.

Vývoj zpracování surovin byl u nás ovlivněn především vyspělejšími kulturami antického světa, především Etruskou civilizací v Itálii a částečně i starověkým Řeckem. Halštatská kultura je uznávána jako počátek existence Keltů, jako etnika a vyznačuje se především uměleckým stylem, který je pravděpodobně odvozen od etruského uměleckého zboží, které se vyváželo také do zemí na sever od Alp, proto se dá očekávat že od Etrusků Keltové získali i hodně znalostí o hutnění kovů a jejich zpracování. V Boiohaemu byla halštatská kultura rozšířena pouze v západních, středních a jižních Čechách. Na severu a na východě Čech byla podobná ale méně vyspělá kultura lužická.

Na počátku Laténu začali keltské národy expandovat na východ a na jih. Postupně osídlily severní Itálii, oblasti podél Dunaje až k Černému moři a dokonce i území v centrálním Turecku. Při těchto taženích získali mnoho cenných zkušeností, které posléze využili i doma. U nás je tento trend patrný především na přelomu třetího a druhého století př. n.l , kdy získala římská říše vojenskou převahu nad severní Itálií a velká část Keltů, především Bojů kteří se nejvíce stavěli na odpor, byla nucena odejít a část z nich se zřejmě usídlila i u nás a využila zde své znalosti.

Koncem prvního století starého letopočtu kultura v českých zemích značně upadá, protože je to doba častých válek. V půlce prvního století př. n. . se část populace od nás přesouvá do Panonie, ale tam je čeká tvrdá porážka od sousedního dáckého království. Na naše území pozvolna pronikají germánské kmeny ze severu a destabilizují situaci v zemi. Zhruba okolo roku 10 př. n. l. je u nás většina keltských měst již vypálená a opuštěná. Poté ze západu přichází Markomané (na Moravu Kvádové) v čele s králem Marobodem, který v zemi na čas obnovuje pořádek, ale po jeho nuceném odchodu ze země dochází k postupné degradaci dovedností místních obyvatel (snad jedinou výjimkou je hutnění železa potřebné k výrobě zbraní).



ŽELEZO

Železo se u nás šířilo v průběhu halštatské doby, ale nezpracovávalo se ve velkém rozměru. Železná ruda se získávala sběrem, nejčastěji šlo o limonit, který také tvoří, takzvané bahenní rudy v pramenných částech potoků, které se vždy jednou za čas vybíraly a postupem času se obnovily. V této době má železářství spíše lokální charakter s malou produkcí kovu. Až ve středním a mladším laténu dochází k velkému rozvoji železářské výroby a používání železných nástrojů se stává běžnou záležitostí. Tento pokrok urychlil vývoj všech ostatních odvětví tehdejšího průmyslu a usnadnil lidem život.

V této době přestala postačovat limonitová ruda a proto se začala těžit i hematitová a berthieritová ruda, která se těžila na výchozech ordovických Fe-rud, především v Barrandienu (Stradonice, Nučice, Ejpovice, Zdice ...).

V Čechách vyvinuli Keltové typický druh tavící pece, který se tu pak používal, leckdy až do ranného středověku. Pec byla založena v jámě v zemi a byla vysoká většinou okolo 60 cm, měla šachtovitý tvar a její průměr byl až půl metru, ze spod do ní byly zabudovány keramické dyznové cihly na něž byly nasazeny dmychací měchy, které zvyšovaly teplotu v peci.

Před samotnou tavbou museli rudu nejdříve roztlouci na malé kousky (peletizace) a vyplavit z ní nežádoucí příměsi. Palivem bylo dřevěné uhlí. Z pecí na území Čech se nevypouštěla struska, proto se po ukončení tavby musel blok obsahující železo z pece vylomit, což způsobilo její poškození a musela se opravit. Získané surové železo se dále zpracovávalo překováním, aby se zbavilo nežádoucích příměsí. V mladší době laténské docházelo ke združování hutnických dílen do větších celků, především v blízkosti oppid. Příkladem může být hutnické centrum v Praze-Bubenči, které zaznamenalo největší rozkvet na počátku doby římské za panování krále Maroboda. Na hutnictví navazovalo kovářství, které vyrábělo velký sortiment nářadí a zbraní, které běžně používáme i dnes.



KERAMIKA


Výroba keramiky byla u nás známa dávno před tím, než k nám přišli Keltové a byla masově používána k výrobě užitkových předmětů. Ale až ve střední době laténské si zdejší obyvatelé osvojili točení keramiky na hrnčířském kruhu, který původně pochází z Egypta. Hrnčířský kruh ale nebyl takový jako ho známe dnes (poháněný nohou), ale byla to pouze otočná dřevěná deska, kterou se točilo rukou, Tento vynález zrychlil a umožnil výrobu dokonaleji tvarovaných nádob. Znalost hrnčířského kruhu u nás upadla v zapomnění v mladší době římské, pravděpodobně jako důsledek markomanských válek.

Keramika se často také malovala, nebo se tuhovala, aby nepropouštěla vodu, ale to bylo dosti drahé, proto se často tuha nahrazovala nekvalitní směsí tuku a sazí. Tuha se u nás těžila především v okolí Českého Krumlova, kde se také na nedalekém opidu u Třísova také vyráběla tuhovaná keramika, která se našla až u Salzburku, kde jí používaly na sůl.

K vypalování keramiky se používalo dvou druhů pecí: horizontálních a vertikálních. Ve vertikální peci byl nad topeništěm umístěn rošt na který se dávala keramika. Pec byla uzavřena kopulí a byla vysoká okolo dvou metrů. Horizontální pec neměla rošt ale dlouhý tunel s podstavci na něž se kladly nádoby. Na jedné straně bylo topeniště a na druhé komínek na odvod spalin. Často se také objevují různé kombinace těchto dvou tipů pecí. V pecích se pravděpodobně dosahovalo teplot okolo 800 – 1000 stupnů celsia.

KELTSKÁ KERAMIKA

Grafitovaná keramika

BRONZ


Bronz se u nás začal masověji používat teprve v halštatské době, kdy se z něj vyráběly věci denní potřeby ale také šperky. Vyráběl sléváním podílu mědi a podílu cínu (tyto poměry se mohly lišit, záleželo na co byl bronz potřeba). Cínová ruda - kasiterit se rýžoval z rozsypů nebo povrchových výchozů v Krušných horách a Slavkovském lese, ale měd se u nás ve velkém netěžila, většinou se dovážela. Z cínových (kasiterit) a měděných rud (u nás většinou jen malachit) se vytavením získaly surové kovy, které se slévali přibližně v poměru dva díly mědi a jeden cínu na bronz. Největší rozmach bronz zažil v době halštatské, kdy železo teprve začínalo a většina nástrojů se zhotovovala z bronzu. V pozdějších dobách se bronzu užívalo už jenom na odlévání šperků a různých drobnějších věcí. Za zmínku stojí vysoká úroveň keltského šperkařství a to jak v době halštatské, tak pozdější laténské, především pokud jde o odlévané a tepané věci.



ZLATO


Zlato se u nás získávalo především rýžováním zlatonosných písků, štěrků a zvětralých částí primárních ložisek. Pozůstatky po keltské činnosti můžeme nalézt téměř na všech zlatonosných řekách a potocích v Čechách. Typickým příkladem můžou být sejpy v okolí zlatonosné Otavy nebo třeba na Bojovském potoce jižně od Prahy.

Zlato se rýžovalo na žlabech vystlaných ovčí kožešinou (rouno) nebo opatřených hlubokými zářezy, kde se zlato chytalo, případně kombinací obou variant. Poté se materiál dočišťoval na rýžovací pánvi, ze které se získávalo surové zlato. To se často kvůli snadnější úpravě rozpouštělo do rtuti za vzniku amalgámu, ze kterého po odpaření rtuti zbyla jen čistá zlatá houba.

Zlato se používalo především k výrobě šperků a jako platidlo. Ale až ve středním laténu se u nás začaly razit první mince. Z počátku šlo o napodobeniny mincí Alexandra velikého, které přivezli Keltové z dobyvačných tažení na Balkán a do Malé Asie. Později se začínají objevovat mince s vlastními, mnohdy abstraktními motivy. Mince se vyráběly v takzvaných mincovních destičkách (např. nález ze Závisti). Byla to hliněná destička, v níž byli vyraženy důlky, do kterých se vkládalo přesně navážené množství zlata, které se posléze dalo do pece a roztavilo.

forma pro ražbu mincí

Hliněná destička - forma pro výrobu duhovek

Po vyjmutí z pece se nechalo zlato utuhnout a potom se vkládalo do razidel zhotovených ze železa nebo bronzu. Razidla bývala oboustranná a proto se současně razilo na revers i avers mince. Tyto mince se u nás vyráběly v druhém a prvním století př. n. l., podle některých autorů již ve třetím století. Ražba mincí byla prováděna většinou na oppidech nebo ve větších průmyslových aglomeracích, jako například na Kladensku.

V době římské vlivem kulturního úpadku u nás téměř přestala těžba zlata nebo o ní neexistuje moc dokladů, nejspíš byla pouze lokálního charakteru.



STŘÍBRO


Stříbro se u nás používalo k výrobě šperků a v době laténské též k ražbě mincí. Podle chemických rozborů se zjistilo, že většina stříbra pocházela z dovozu. Šlo především o směnu zlata za stříbro, případně za válečnou kořist.

Zatím jediná prokázaná těžba stříbra Kelty na našem území je z Kutné Hory, zjištěná podle poměru příměsí.

Stříbro se zpracovávalo podobně jako zlato a bylo oblíbené zejména v době laténské. V době římské se u nás netěžilo.



SKLO


Sklářská výroba se stala samostatným uměleckým řemeslem především v mladší době laténské. Předpokládá se, že dovednosti týkající se sklářské výroby získali Keltové při svém pobytu v Itálii. Sklářské dílny pracovaly především na oppidech a produkovaly především korále a náramky. Dokázali tvořit jak sklo zcela čiré, tak sklo hrající všemi barvami, které vyráběli pravděpodobně z domácích surovin. Jejich specialitou bylo tmavomodré sklo.

Dalším odvětvím, které souviselo se sklářskou výrobou bylo emailérství, které se stalo oblíbeným doplňkem šperkařské výroby. Emailér přitavoval skelnou pastu na podklad z drahých kovů nebo bronzu, případně i z železa. Tato technika měla vzniknout již ve 14. století př. n. l. na Kypru, ale k nám se dostala až v době Keltů, především v mladší době laténské. Emailování tvořilo náhražku k drahým kamenům, především ke korálu. Barevných odstínů skelné hmoty se dosahovalo přidávání oxidů kovů.

FIGURKA SKLA VYROBENÁ ZE SKLA

Skleněná figurka psa (délka: 2,1 cm ) z laténské doby.
lokalita: Wallerhem, Kr. Alzey, Německo dnes je ve sbírce v Mainzu (Landesmuseum)
[http://www.unc.edu/~jmathes/dog.html]


nahoru
novinky

HLEDÁNÍ
= bez diakritiky =
MAILING LIST

NOVINKY
2.10.2014 - K tématu soch Svědkové času - jak to je ve světě >> zde

5.8.2014 - stránky se aktualizují, přibudou nové odborné články a rozjíždí se projekt Svědkové času, vztyčování pohanských model na posvátných místech :)

4.11.2011 - přidána reportáž o pochodu Závist - Stradonice >> zde

19.4.2007 - !!! Doba železná, Praha - hlednáme členy >> zde

30.9.2006 - odkaz, který byste měli shlédnout: KELTOVE.NET >> zde

25.7.2005 - DE BELLO GALLICO >> zde

19.2.2005 - přidán šermířský bazar >> zde


OBRÁZEK DNE


ONLINE OBCHOD

Daoine Ceilte

Gromovoj

KONTAKT
MEJRA cernunn@seznam.cz

SLUNEČNÍ POUŤ
východ slunce 05:45
západ slunce 20:13

NASTAVENÍ
přidej k oblíbeným přidat k oblíbeným
jako výchozí nastav jako výchozí


věnováno Cernunnovi,
Vám i Jim
 
[Kovářství - armaepona.cz] [Hist. obchod - drakkaria.cz] [Bretonský Cidre - bretagne.cz] [dobazelezna.cz] [keltoman.webgarden.cz]
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česká Republika