|
moudra:
Odliv nečeká na pomalé muže (irské)
|
||
 |
BALOROVA TVORBA
Slyším písně ptáků, vítr dout a šum lesa. Vidím rozkvetlou louku, zelené stromu a mraky zašpiněná nebesa. Cítím svěží vzduch jak se nadechuji, pomalu, za to zhluboka. Slunci přátelský úsměv opětuji, když má krev po kůlu v potok k zemi ztéká. Na kůlu naražen ,poblouzněn bolestí, hledím do oblak a čekám na smrti stín, vyčkávám na posla, který přijde pouze jednou, z jeho zpráv jde strach, nezaklepou, ale rovnou vejdou. Najednou je tu, posel, který stín smrti do tváře mi vrývá, jak svými perutěmi křídel slunce do svých stínů skrývá. Pomalu krouží a vznešeně klesá směrem dolů, směrem ke mně.Již přistává na špici kůlu, který tkví mým tělem. Do mých očí se zadíval a bez jakýkoliv rozpaků ke mě přátelsky promlouvá:“Ptám se tě poprvé! Co vzkážeš své matce? Ženě milované a dítěti tvému jedinému? Co vzkážeš své rodině? Tiše odpovídám: „Vyřiť jim, že jsem zemřel v pravdě to jménu, pro dobrou věc a svou víru, pro lid a krásnou zemi. Krkavec přerušil mě a přelétl na mou hruď a zas se ptá,teď trochu výhružně: Ptám se tě podruhé! Co vzkázat chceš svým nepřátelům??! Ztěžka se nadechuju:“Vzkaž jim, že žít ve strachu budou sami ve své zemi, v zemi se zákony, sami před sebou a vlastními lidmi. Že se budou nenávidět, vraždit a schovávat se pod jméno cti, přísahy a pravdy.Ze ze všeho nejvíce poznají bolesti zrady. V tu krkavec roztáhl svůj plášť se symboly smrti stoupl mi na krk ,chytaje se pevně ostrými drápy a řekl: „Ptám se tě do třetice co vzkázat chceš svým bohům??“ „Vzkaž jim že nebude dlouho trvat až si sednem k jednomu stolu.Ať hostinu začnou chystat, neboť se blíží chvíle mého skonu.“ Ztěžka jsem odpověděl. Krkavec na kůl se navrátil, pořád mě sledujíc poslední otázku mi položil: Tážu se tě počtvrté a naposled, čím služby mé platit budeš?platit chceš??? A já lapen svým osudem z konečných sil odvětil:“ Tak jako ostatní. Svou krví,masem, svým srdcem a hlasem. Toť mou vůlí poslední. A pak posel roztáhl svá černá křídla, snad čas na chvíli zastavil, prudká rána do mého srdce vlítla, pak zobákem mi ještě jednu ránu do srdce uštědřil. A ono přestalo bít. Všepospojitost Jsem hbitý Jelen,rostlinná houšť. Jsem Dusivý plevel,po požáru spoušť. Jsem toužebnými vzdechy,vysokým pohořím. Jsem proudem řeky, zbahněnou kaluží. Jsem silným kancem,rozlomenou lodí. Jsem krvavým srdcem,zlomeninou která bolí. Jsem sluneční září, dřevěným stavením. Jsem ponurou tváří, podivným znamením. Jsem soudný Orel,rychlá smrt Jsem rvoucí olej, větrná smršť. Jsem úrodnou zeminou,pokrmem lahodným Jsem proslulou hostinou, ovocem které nevoní. Jsem duhovým lososem,vzdálenou pevninou. Jsem příkrým útesem,rodnou krajinou. Jsem bílou pěnou,lehkým pírkem. Jsem malou kresbou,známým zvykem. Jsem zarmoucený starec, známý kmet Jsem hliněný hrnec,les který vzkvet. Jsem mateřské mléko, hlasem ozvěny. Já jsem pralátkou všeho a její proměny. Balorova píseň Jdi bojovníku! Veď nás veď! My jdeme v hluku! Táhneme jen vpřed! Překážek není! Když nervi nám pění! Písní naší svatou je bitevní řež! Bubnuj bubeníku, bubnuj do kroku! Nyní přišlá chvíle těch slavných proroků! Nepřítel k nebi vzhlíží, když jeho konec se blíží, mi však nemáme úctu k jejich životu. Pleň bojovníku, Pleň jen Pleň! Do zkázy nepřítele s křikem žeň. Dej kosti jeho drtit a duši jeho mučit. Ať pochopí, že v smrti byl znesvěcen. Zapěj píseň barde! Píseň přízraků!AŤ vrhnem se do bitvy v mohutném křiku! Prach od kopyt vzduch víří! Té krve v jednu chvíli,kolem vládne zmatek ku našemu prospěchu. A proto boj se duše čistá boj se boj,mor je nemoc směšná,oproti krutosti mých vojsk! Žár bitvy bolestně pálí! Však smrt jiných nás svádí.Stále na pochodu je náš smrti sbor! Všepospojitost 
|
 OBRÁZEK DNE
ONLINE OBCHOD
Daoine Ceilte
Gromovoj
věnováno Cernunnovi, Vám i Jim |
 |
 |
|
více zboží
