VELKÁ MORAVA

VELKÁ MORAVA Někdy na začátku 6. století přišli z východu do našich krajin první Slované. Záhy pod vlivem nebezpečí nájezdů avarských kočovníků a výbojů z oblasti Franské říše docházelo ke stavění prvních sídel – opevněných hradisek (20. léta 7. století), toto období se kryje se vznikem známé Sámovy říše, jednalo se o první pokus nastolit v této zemi nějaký systém a koordinovanost, nebyl to však stát, jak jej chápeme dnes, ale spíš předstátní útvar. Postupně se schylovalo k vytvoření Velkomoravské říše, která však neměla dlouhého trvání a na počátku 10. století pod náporem maďarských kmenů z jihovýchodu došlo k jejímu zániku, kontinuita toho, co bylo započato, však neskončila. V této následující době se v Čechách prosazují Přemyslovci.

Jak jsem se již zmínil, v době Sámově už docházelo k výstavbě prvních opevněných hradisek, avšak skutečně nedobytná sídla jsou datována především do období Velké Moravy, a zmiňují se o tom i některé francké prameny.

Ještě, než se pustím do popisu jednotlivých velkomoravských sídel, bych měl zřejmě nastínit některé pojmy.


REFUGIUM je opevněné sídlo nebo respektive plocha, která byla po většinu doby neosídlena a obyvatelstvo se sem schylovalo v dobách bezprostředního ohrožení. To je typické např. i pro některá keltská oppida, která však byla trvale osídlena a zároveň sloužila jako refugium. Lokalita Petrova louka u Strachotína byla zřejmě podobným slovanským refugiem.

STRÁŽNÍ HRADIŠTĚ nebyla plošně příliš velká a byla lokalizována na důležitých místech lemujících obchodní stezky či hranice, obvykle ji osídlovala vojenská posádkoa. Příkladem může být Hradiště u Osvětiman v Buchlovských horách.

PEVNOST, pod tímto pojmem rozumíme hradiště s mnohými ochrannými prostředky, vzhledem už připomínající hrad. Obvykle se jednalo o sídla velmožů (např. Děvín na Slovensku poblíž Bratislavy, Ducové u Piešťan).

SÍDLIŠTĚ MĚSTSKÉHO TYPU – jak už z názvu vyplývá, jedná se o sídlo, které již začíná mít rysy pozdějších středověkých měst, z nichž se některá kontinuálně vyvíjela až dodnes (Nitra, Staré Město u Uherského Hradiště, Pohansko o Břeclavi).


Nepostradatelnou funkcí slovanských hradišť byla ochrana obyvatelstva, nemusím snad zdůrazňovat, že při volbě nového sídla hrála prvořadou roli právě možnost obrany, toho se dosáhlo jednak založením hradiště na místě, které by mohlo být pro nepřítele těžce dotupné (vyvýšené místo, skalní ostroh obtékaný řekou) v kombinaci s vybudováním účinných ochranných prvků. Z období Velké Moravy známe mnoho druhů hradeb a valů, vesměs se však jednalo o jednodušší dřevěné palisádové hradby, nezřídka byly však postaveny i hradby (kombinace dřevo - zemina) s čelní kamennou zdí. Nutno dodat, že staří Slované stavěli vskutku dobře chráněná hradiště. Uvnitř takovéhoto sídla se nalézaly přístřešky obyvatel (zemnice, chaty), dílny, paláce, a díky křesťanskému moru také skarální stavby – rotundy, jednoduché obdélníkové kostely s apsidou a vzácně i trojlodní kostely.


MIKULČICE

Podle všeho je naším nejvýznamnějším staroslovanským hradištěm to u Mikulčic poblíž Hodonína. Jeho nejrannější rozkvět započal již v 7. století, o 100 let později už byla opevněna plocha 7 ha. Za zlatý věk Mikulčic se pokládá 9. století. Lokalita měla rozlohu přes 200 ha a počet obyvatel mohl činit až 3000.

Sídlo je umístěno v rovinatém terénu poblíž řeky Moravy, která ještě ve starých dobách měla 2 ramena, která hradiště obtékala a ochraňovala.

Ústředním bodem tohoto sídla se stala akropole (hrad o rozloze 8 ha) obklopená rozsálhou zástavbou (sídliště městského typu a předhradí). Hrad (údajně zde žilo až 300 osob) byl opevněný a sídlila v něm jízdní družina se svým knížecím vůdcem, o tom svědčí nálezy železných i bronzových ostruh se zpětnými háčky (jejich výskyt je velice důležitým kritériem pro archeologické datování). Nalezeny byly rovněž i kování k opaskům, které se nápadně podobaly těm z avarsko-slovasnké oblasti na Slovensku a v Karpatské kotlině. Nálezy drobných hliněných plastik rovněž mohou svědčit o přítomnosti jakéhosi kultovního místa. Poblíž hradu stála zástavba (skupina osad), která byla osídlena zemědělci, chovateli dobytka a řemeslníky. Na vysoké úrovni bylo především kovolitectví, kovářství a zpracování mědi i zlata. Obyvatelé většinou žili v malých srubových domech s dusanou podlahou, domy tvořily nepravidelné řady a uličky.

V oblasti akropole stála také většina kostelů, kterých odborníci v Mikulčicích předpokládají 9 až 12 (nejstarší z nich jsou z počátku 9. století). Byly zde odkryty i základy největší církevní stavby známé z Velké Moravy, známá jako Mikulčický kostel III. Neboli basilika s nartexem i atriem. Z dalších vykopávek bych zdůraznil množství zbraní (mečů), ostruh, šperků či pracovních nástrojů. Velmi zajímavé jsou nálezy tzv. slitů, což jsou pomůcky, které se používaly při psaní a kování knih, což je jasným dokladem vzdělanosti našich předk v období Velké Moravy.

Zajímavými nálezy se může pochlubit i bývalé řečiště řeky Moravy. Výzkumy zde potvrdily zbytky mostu, lodě, rybářské vrše, dřevěné nářadí a další předměty, které jsou jinak v ČR velkou raritou a nikde jinde se nezachovaly.

Pohřebiště se rozkládala okolo kostelů. Většina hrobů měla jednoduchou výbavu, jiné byly neuvěřitelně honosné. Muži měli na poslední cestě sebou zbraně, ostruhy, kování opasků, ženy prozměnu náušnice, korále, přívěšky či prsteny. Co se klenotnictví týče, tak se na rozhraní 8. a 9. století uplatňoval tzv. blatnicko-mikulčický styl, který rozvíjel dědictví slovansko-avarské kultury s karolínskými vlivy. V mladších obdobích se uplatňovaly spíše vlivy Byzance (nejednalo se však o imitaci byzanského umění, nýbrž o svébytné umění velkomoravské). Vykradené hrobky se také našly přímo v sakrálních objektech v maltové podlaze. Dále od centra (např. v Josefově) bývali pohřbíváni chudší lidé, kteří podle patologických nálezů učiněných na kostrách byli prolezlí nemocemi skrz na skrz, byli hůře živeni a měli dosti často silně zkažený chrup.

Mikulčice spolu s Nitrou a Starým Městem u Uherského Hradiště patřilo do osy Velké Moravy a bez těchto měst si Velkou Moravu snad ani nelze představit. Na počátku 10. století bylo toto kdysi velkolepé sídlo zničeno po maďarském vpádu. Později na tom samém místě vznikla bezvýznamná osada, která však neměla dlouhého trvání.

O Nitře víme z historických pramenů, že tu měl sídlo kníže Pribina, jenž byl vyhnán Mojmírem v roce 830, ten následně připojil nitranské knížectví k Velké Moravě, přesto si Nitra uchovávala určitou samostatnost (alespoň vlastní správu). Od roku 1957 zde běží archeologický výzkum, ale Pribinovo sídlo zatím nalezeno nebylo. V úvahu by mohla přicházet další dvě hradiště: na Martinském vrchu na hoře Zoboru a přímo v městě Nitra na skalnaté výšině obtékané řekou Nitrou. V blízkém okolí Nitry byla celá řada hradišť, kde se soustřeďovala řemeslná výroba (např. na Borině sklářská, na Lupce hrnčířská ...). O výzkum tohoto slovenského sídla se najvíce zasloužil Bohuslav Chropovský. Pribinovo knížectví sahalo dokonce až na území dnešního Maďarska, u Blatenského jezera stával hrad Mosapurk. Po smrti Pribinova syna Kocela (876) byl Mosapurk dočasně připojen k Velké Moravě. Ležel v bažinatém povodí řeky Zaly u obce Zalavár a měl 2 hradiště na ostrovech mezi rameny Zaly – Vársziget (Hradní ostrov) a Récéskút. Na Várszigetu bylo zřejmě další sídlo Pribinovo, pozdější osídlení v 17. století však znamenalo konec snažení archeologů. Zajímavé je, že na Récéskútu stál kostel, který vznikl na přelomu 8.-9. století, v jeho okolí přetrvalo slovanské osídlení a maďarské pustošení se mu vyhhlo. Později byli tito obyvatelé asimilováni majoritním obyvatelstvem. Ze Slovenska musíme ještě zmínit Pobedim ve středním Pováží, které bývalo velké středisko s řemeslným, obchodním i řemeslným zázemím.

Staré Město u Uherského Hradiště, Sady, 9. století nového věku (z knížky SLované: Beranová, 1988)