O KELTECH
Nejstarší kořeny velkých etnických skupin, jako jsou Keltové a jejich indoevropští sousedé -
Italikové, Venetové a Ilyrové, sahají přinejmenším do období kolem středu 2. tisíciletí př.n.l., to je někdy na počátku
střední doby bronzové. V této době se na území střední Evropy vytvořily dva rozsáhlé komplexy mohylových kultur.
Z nich první, západnější, měl střed v oblasti severních Alp a horního Dunaje. Svým vyýchodním okrajem také zahrnoval regiony
jižních a západních Čech (budějovickou pánev a plzeňskou kotlinu).
Druhým rozsáhlým komplexem , tím východnějším, chápeme území dosahující od středního toku Dunaje až do oblasti východních
a středních Čech.
Nepřetržitá posloupnost osídlení a jednotlivých kultur, sledovatelná dále po tisíc let v západním okruhu mohylových kultur,
byla sice poznamenána výkyvy v intenzitě osídlení, přímá návaznost však nebyla nikdy porušena.
Předpokládá se, že v určité době, na sklonku pozdní doby bronzové, se z tohoto původně jednotného celku vyčlenila - jako
jižnější - větev italických kmenů. S dotvořením severnější složky lze počítat až v polovině posledního tisíciletí př.n.l.
Tehdy nejstarší historické prameny ztotožňují obyvatelstvo hornodunajských regionů s Kelty. Z tohoto pohledu také západní
a jižní části Čech představovaly zcela nepochybnou součást keltské pravlasti.
Z výše uvedeného platí, že Čechy v 5. stol. př.n.l. patřily, sice jen okrajově, k rozsáhlému keltskému území. Sama kontinuita celé
řady mohylových pohřebišť v západních a jižních Čechách, užívaných od střední doby bronzové až po sklonek časné doby laténské,
je dokladem autochtonní povahy obyvatelstva, které v 6. století př. n. l. vstoupilo do evropských dějin pod názvem Keltové.
V období mezi 5. a 4. stoletím př.n.l. došlo k mnoha významným událostem v souvislosti s Kelty. Mezi těmito událostmi dominují
daleké posuny spojené s obsazováním nových teritorií.
Do těchto dějů byla zřejmě vtažena i část populace z Hercynského lesa (oblast severně za Dunajem, tedy i Čechy). Část
původního keltského obyvatelstva se zúčastnila vojenských dobrodružství, překročila Alpy a podílela se na obsazení části Itálie.
keltská expanze v Euroasii
Ketlové za sebou zanechali do značné míry vylidněná území jižních a západních Čech, úrodnější zbytek české kotliny ovládly
vzápětí družiny ozbrojených kolonistů ze západu tehdejší keltské Evropy.
Z pozdních antických pramenů 1. stol. př. n. l. jen Pompeius Trogus a Caesar přinesli některé zmínky, které jakoby
doplňovaly onu známou pradávnou pověst o Bellovesovi a Sigovesovi. Dle Pompeia Troga se vydalo od západu na pochod
300 000 Galů. Část se jich usadila v Itálii, kde v roce 387-386 dobyla Řím pod vedením Brenna. Jiná část vytvořila
východní proud, který se nechal vést letem ptáků přes barbarské hvozdy, aby se zastavil až v panonské nížině. Také Caesar
se zmínil o výpravách přes Rýn do dalekých východních končin - zde byli doma udatní Volkové-Tektoságové.
Keltové byli velice výbojní a pronikali do vzdálených končin Evropy (Španělsko - galície), zpustošili dokonce i věštírnu
v Delfách a usadili se dokonce v Malé Asii, založili zde dokonce i menší království Galatii. Postupem času se z Keltů stal
národ milující život a umění, toho využili ostatní ne-keltské kmeny a došlo k zatlačení Keltů na Britské ostrovy, zde také
můžeme v dnešní době nalézt potomky tohoto kdysi tak mocného národa, jehož sláva je už dávno zanilká (Irsko, Skotsko, Wales),
část z nich druhotně osídlila Bretagne. Na základě písemných pramenů a lidové slovesnosti z těchto zemí se můžeme jen
domnívat, jak asi vypadala tehdejší keltská společnost na evropském kontinentě (tedy i v Čechách). Po keltském osídlení
České kotliny došlo k obydlení Germány (Markomany), kteří přejali mnoho z keltské kultury, ti se v době stěhování národů
vystřídali se Slovany. Jako doklad přítomnosti Keltů můžeme považovat kromě archeologických nálezů a opevněných měst
(oppid) či svatyň i názvy některých měst, řek či pohoří a jiných fyzickogeografických pojmů (Labe, Vltava, Ohře, Jizera, Kotýz ...).
To málo nám po nich zůstalo. Zdá se však, že zájem o tuto kulturu v posledních letech ožívá.
KELTSKÁ EVROPA DNES
z leva:
Alba - Skotsko
Cymru - Wales
Kernow - Cornwall
Mannin - Isle of man
Galície
Breizh - Bretaň
Eire - Irsko
HISTORIE V DATECH
6. století – Keltové opouštějí svou pravlast Keltiké a usazují se ve Francii, Španělsku, Belgii, severní Itálii,
na Britských ostrovech a část odešla také do Malé Asie
rok 474 – Galové (=Kelti) porážejí Etrusky v bitvě u Ticina (sev. Itálie)
rok 396 – Kelti obléhají v Pádské nížině město Melpum
rok 390 – znamená obléhání etruského města Clusium
rok 386 – Brennus vtrhl do Říma, který dobyl po bitvě u Allie (30 km od Říma)
rok 367 – Kelti podnikají další nájezd na zoufalý Řím
rok 366 – v thébsko-sparťanské válce stojí na straně Sparty 2 000 keltských žoldáků
rok 362 – keltská jízda se zasloužila o sparťanskou výhru v bitvě u Mantineie
rok 349 – galové jsou poprvé poraženi v jižní Itálii (Apulia) římským vojskem
rok 307 – Agathoklos (syrakúský král) si najímá Kelty, aby se za něj šli bít proti Kartágincům
rok 300 – v boji proti Římanům se Kelti spojují s Etrusky
rok 298 – Kelti a Samnité vítězí proti římským plukům v bitvě u Camerina (sv. od Říma)
rok 295 – Keltové a Samnité jsou poraženy v bitvě u Sentina
rok 284 – keltské oddíly obléhají město Arretium, Římané přicházejí na pomoc, jsou však poraženy
rok 283 – Galové a jejich spojenci Etruskové jsou v bitvě u Vadimonského jezera poraženy Římany, v témže roce je poražen keltský kmen Senonů
rok 280 – na území kmene Senomů zakládají Římané kolonii: Sena Gallica
rok 279 - Keltové pod vedením Brenna (jiný než dobyl Řím) útočí na Řecko, Kelti vítězí u Thermophyl a ovírá se jim tak cesta do Delf, které zpustoší
rok 279 – Kelti poráží makedonské vojsko, jejich král Keraunos umírá v bitvě
rok 275 – v dnešním Turecku je založeno keltské království Galatie
rok 263 – Keltové se účastní 1. Punské války, kde bojují na straně Karthaginců proti Římanům
rok 259 – Ptolemaios II. zasahuje do vzpoury keltských žoldáků v Egyptě
rok 245 – Egypťané si najímají četné keltské bojovníky pro válku se Sýrií
rok 236 – Karthághinci napadají keltské kmeny z Iberijského poloostrova a připojují jejich území ke svému
rok 225 – Keltové vedené Aneroestem a Concolitanem poráží v bitvě u Clusia Římany, později u Telamonu jsou Kelti poraženi téměř na hlavu (Bójové, Insubriové a gaoságové)
léta 224 až 222 - Římané napadají Kelty v severní Itálii
rok 221 - Hannibal (král Karthága) verbuje do svého vojska Kelty (10 000) z Pyrenejského poloostrova, aby s nimi mohl táhnout na Řím
rok 218 - Hannibal překračuje Aply
rok 218 - Haniibal poráží kmen Tektoságů na řece Rhoně
rok 201 - Hannibal prohrává svou válku v bitvě u Zamy nad Římany, kteří jsou vedeni Scipiem Africanem
rok 198 - římské tažení proti Keltům v Galatii bylo úspěšné: porazili Tolistobóje a Trokmie v bitvě u města Olymp a Tektoságy u Ankýry
rok 197 - Římané porážejí kmen Cenomanů v severní Itálii
rok 191 - Bójové jsou s konečnou platností poraženi v severní Itálii
rok 190 (+-) - kmen Bójů odchází kamsi do střední Evropy
rok 182 - vejovůdce Ortagion se pokouší sjednotit kmeny v Galii
rok 60 - Dákové pod vedením Burebisty smetli Kelty, co žili v dnešní Panonii (Maďarsko, Vojvodina, Slovinsko) a pro tuto událost se vžil název "bójská poušť".
rok 57 - Belgové jsou v bitvě na řece Sambre poraženi Římany
rok 52 - Vercingetorix postupně sjednocuje keltské kmeny proti společnému nepříteli - Římu. Caesar vyvražďuje všechny obyvatele
oppida Avaricumvčetně žen a dětí. Vercingetorix vybojuje slavnou bitvu u Georgie, avšak sám je poražen u Alesie.
rok 50 - Atrebátové (z kmenového svazu Belgů) odcházejí do jižní Anglie
rok 46 - v Římě je popraven Vercingetorix
rok 42 - Galie se stává součástí Římské republiky
rok 9 - Římané si podrobili Norikum
-------- rok 0 (začátek letopočtu) ---------
rok 43 - císař Claudius posílá římské oddíly do Británie, kde posléze zakládají Římané opevněná místa
rok 61 - keltské kmeny žijící v jižní Anglii (Icenové) povstali pod vedením své královny Boadiceou (Boudicca) proti římským
okupantům. Z prvopočítku se povstání dařilo a keltové dobyli několik měst, toto snažení vyvrcholilo zničením sídla Lodonium
(dnešní Londýn), kde pobili IX. římskou legii. Pak následovala odplata, Icenové byli poraženi a královna spáchala sebevraždu.
rok 410 - císař Flavius Honorius (393 - 423) nařizuje stažení římských legií z britských ostrovů
více zboží
